Dech je člověku přirozený více než cokoliv jiného. Je důkazem, že žije. Již plod v matčině lůně vykazuje dechové pohyby. Které se dějí. Nasávání a vypouštění. Proud dechu dovnitř a ven. Dolů a nahoru. Rozpínavý a smršťující se. Jako sám organismus – dech je úžasně jednoduchý a zároveň komplikovaný. Kde všude jej cítíme? A kde všude jej můžeme cítit? Jak zapojit pánevní dno? A můžeme jej cítit při dechu? Odpovědi máme v sobě a odhaluje nám je jóga. Protože nás učí najít si čas na jejich pozorování. Najít si čas sami na sebe.

Krása, která spočívá v přirozené samozřejmosti

Dech často bereme jako něco samozřejmého. Jako něco, co prostě je a není třeba o tom kdovíjak rozjímat nebo o něj pečovat. Přitom se jedná o něco tak úžasného. Jóga to ví, a proto mu věnuje tolik pozornosti. Ví to i malé děti, pro které je všechno nové a které se všemu diví – jsou spontánní a nestydí se za to, že se jim něco líbí a že něco neví nebo něčemu nerozumí. S tím souvisí i přirozené životní funkce a pochody těla, jako je vyměšování, kýchání nebo škytání. Pro dítě představují dokonalou záhadu, které se snaží přijít na kloub. Totéž platí pro dýchání. Jóga v tomto směru vrací člověka do dětských let, učí jej uvolnit se a znovu se začít divit a obdivovat jedinečnosti a dokonalosti dechu a pohybů, které při něm tělo provádí.

Plné jógové dýchání

Jóga popisuje tři typy dechu – abdominální (brániční, břišní), prováděný zploštěním a snížením bránice; kostální, uskutečňovaný roztažením žeber, a klavikulární, do klíčních kostí probíhající zdvižením horní části hrudního koše. První dech je typický pro muže, pro ženy je fyziologicky obtížnější. V těhotenství do břicha dýchat nemohou, takže mají tuto skutečnost v sobě zakódovanou, a než si jí začnou všímat, dýchají mělce do klíčních kostí – tedy prvním typem dechu, který je typický právě pro ženy. Stejně jako pro lidi nervózní, deprimované a ustrašené. Spojením všech tří dechů v jednu plynulou vlnu vzniká plné jógové dýchání. Nejprve je třeba naučit se dýchat každým typem dechu odděleně a až potom je postupným prolínáním spojit v dýchání plné jógové.

Začněte vleže na zádech

André van Lysebeth, jeden z předních učitelů a propagátorů jógy v Evropě, v knize Učím se jógu radí jak začít s nácvikem na zemi na pevné podložce vleže na zádech. Nejprve se pomalu a zhluboka nadechněte do břicha, a jakmile cítíte, že se již nemůže více nafouknout, rozpínejte žebra do stran, abyste umožnili dalšímu množství vzduchu vniknout do plic. Když jsou žebra maximálně rozevřena, nadzdvihněte klíční kosti, aby do plic vniklo ještě trochu vzduchu. Nyní jste plně naplnění vzduchem a přichází chvíle výdechu, na jehož konci je třeba stáhnout žaludek, oblast nad pupkem a přiblížit žebra k sobě. Dýchejte přirozeně, postupně, nenásilně, zvolna. Důležité je nepřehánět to s úsilím a dýchat volně a jemně, a pozorovat dechové pohyby. Nutná je plná koncentrace na dech.

Hluboké dýchání dává do pořádku tělo i mysl

Pravdou je, že to, jak dýcháme, odráží to, jak žijeme. Mělce často dýcháme ve stresu. Říká se, že v napjatých situacích nám „dochází“ dech a ono je to poměrně trefné vyjádření. Plíce se dostatečně neplní vzduchem, mozek se nedokrvuje, my cítíme stres, napětí a nepohodu. Hluboké dýchání aktivuje všechny pochody v těle, upravuje přirozené nastavení organismu, upravuje postoj nejen při cvičení a praxi jógy, ale při každodenních pohybech, při sezení i při lehu. Prokrvuje všechny orgány, včetně mozku, a dodává dobrou náladu, optimismus a chuť do života.

Dech vede k nám samým, ukazuje cestu k našemu nitru

Pomáhá nám totiž uvědomovat si sebe sama, ukazuje spojení s naším nitrem a to, jak je krásné a vřelé. Vede nás do našich vnitřních domovů, kde můžeme být přirození a spontánní stejně jako děti, které se umí tak krásně divit. Činí z nás „chytré dospělé“ – protože jak říkal Jan Werich, chytrý dospělý se nestydí za to, že je v něm pořád kus dítěte. To dříme v každém z nás. Jóga jej pomáhá probudit, a vnáší tak do života radost, pohodu, klid a harmonii. Učí nás být sami sebou, v klidu sami se sebou a se svým dechem. Učí nás přirozenosti a spontaneitě. A to vše nádherně jednoduchým způsobem – pozorováním dechových pohybů a dráhy, kterou dech v těle vykonává.

• autor: Kateřina Hájková
• zdroj fotky: Shutterstock.com