pondělí 12. 10. 2026
BLESKOVĚ
Představte si 5000 m. n. m. Možná jste v podobné výšce nikdy nebyli, možná se tam chystáte. Je to nepředstavitelný pocit, pozitivně i negativně. V tak vysokých horách je váš dech mělký, v podstatě máte pocit, že se nedokážete dodechnout. Jakmile tělo nemá dost kyslíku, přestává mít sílu. Každý krok je namáhavější, spánek je lehký, někdy přichází bolest hlavy.
Když jsem byla v Himalájích, neustále mne napadala myšlenka, jestli to zvládnu. To, co mi na cestě pomáhalo, byla jóga. Ne, necvičila jsem ásany, ale vracela jsem se ke svému dechu, soustředila jsem svou mysl. Ať už jdete na Sněžku, Dachstein nebo se chystáte do Nepálu, mám pro vás pak rad, jak ti zvládnout lépe.
Co s tělem dělá nadmořská výška
Často si lidé myslí, že s rostoucí nadmořskou výškou klesá podíl kyslíku ve vzduchu. To ale není úplně pravda. Kyslíku je ve vzduchu stále stejně, změna spočívá v atmosférickém tlaku, který klesá. Díky tomu se při jednom nádechu dostává do plic opravdu méně kyslíku.
Tělo reagujeme zrychlením dechu a srdce buší rychleji. Spouštějí se aklimatizační změny, které se umí se situací vyrovnat. To vše pak vede k tomu, že se snižuje výkonost a může se objevit horská nemoc. Přestože na začátku může jít jen o bolest hlavy, někdy končí až těžkými stavy, včetně otoku mozku.
Kdy se vám to všechno může dít? Podle výzkumů horská nemoc přichází už od 2 450 metrů.
Dech a pranajáma jako nástroj
V Himalájích jsem poznala, jak rychle se může tělesný pocit přenést do hlavy. Když se dech zrychlí, mozek si to snadno vyloží jako signál, že se něco děje. Přidá obavy, napětí a otázky, zda cestu zvládneme. Napětí následně ovlivní dýchání a celý kruh se uzavírá.
Tady se naplno projevila moje zkušenost s pránájámou. Dechová praxe mi samozřejmě nemohla přidat kyslík do okolního vzduchu ani nahradit aklimatizaci. Pomohla mi však nezpanikařit ve chvíli, kdy tělo potřebovalo dýchat rychleji. Dokázala jsem si svého dechu všimnout, přijmout jeho aktuální rytmus a nesnažit se ho za každou cenu okamžitě zpomalit.
Existují menší studie, které naznačují, že některé dechové techniky mohou saturaci krátkodobě ovlivnit. Výzkum provedený ve výšce 3 650 metrů například sledoval 34 zkušených jogínů a zjistil zvýšení saturace po specifické modifikaci bhudžanginí pránájámy. A tak jsme to zkusili taky.
Vždy ráno po snídani jsme si sedli a zkusili si techniku Nádí šódhana neboli střídavý dech. To je pránájámová technika, při níž se střídavě dýchá levou a pravou nosní dírkou. Pomáhá zklidnit mysl, soustředit pozornost a vyrovnat dech. Saturace kyslíku nám vždy krátkodobě narostla. I když jsme si zvýšili kyslík v těle jen na pár minut, byl to skvělý pocit.
Dhárána a Pratjáhára
Možná ještě důležitější než práce s dechem, je práce s hlavou. Když člověk ví, kolik toho musí zvládnout, co ho čeká a jak náročné to je, někdy je to psychicky vyčerpávající. Hlava začne počítat, hodnotit a pochybovat. Tady se jógová filozofie stala velmi praktickou. Dháraná, tedy soustředění pozornosti na jediný bod, už nebyla jen pojem z knihy, který jsem znala. Začala jsem si více všímat cesty. Více tady a teď. Pratjáhára mi zase pomáhala omezit množství scénářů v hlavě o tom, jak to nezvládnu a co všechno se může pokazit. Prostě jsem přestala řešit celý den, celý trek, celou misi naší expedice dojít do Base Campu Everestu. Byla jen ta chvíle, ve které jsem byla. Jen to, co jsem dokázala ovlivnit – svůj krok, dech a tep (ten si tedy sem tam dělal, co chtěl.
Na Patandžaliho jogasutry jsem myslela často. Tapas, disciplína a vytrvalost, se objevovala v ochotě pokračovat i v nepohodlí. Ve spaní v zimě, v hygienických podmínkách. Aparigraha, nelpění, mě učila pustit touhu splnit plán za každou cenu. A Ahimsá mi připomínala, že mám být ke svému tělu laskavá, poslouchat ho, že to má a bude mít vždy přednost před egem a očekáváním skupiny.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Co si lze z jógy vzít do hor
Před cestou
Během treku
Večer
Objednat předplatné
