V mládí jsem se hodně snažil o realizaci svých cílů. Možná jsem byl sny posedlý. S věkem ale vše zvolnilo. Postupně jsem pochopil, že stojí za to stát si za svými cíli, ale ne za každou cenu. Na konci našeho snažení, při splnění snu, nastane dobrý pocit, který však během mžiku zmizí. Opět se otevírá startovní box dalšímu „dostihu“ – závodu za dalším snem. Euforie z naplnění nám dlouho nevydrží a ženeme se dál a dál. Hledání cíle a vlastního štěstí je dlouhodobý proces. Jde o tu cestu, kterou člověk kráčí a během níž poznává nové lidi, sám sebe a realizuje postupné kroky vedoucí k dovršení snu. Na této cestě je velice důležitý odstup a zpětné vyhodnocování každého dne nebo jednotlivých kroků, které dohromady skládají vítěznou pomyslnou „trofej“.

„Cesta je cíl... to by mělo být vryto v každé mysli, která touží po úspěchu.“

Koloběh dosahování cílů může vést k vyčerpání. Když však necháme každý ze svých snů „dýchat“, když si z nich tolik neděláme a nestavíme je na piedestal významnosti, pak jsou cíle a sny důležitou motivací. Jsou-li však nekompromisní, můžeme se pod nadvládou svého ega ztratit a podlehneme obsesi neustálého dosahování a libosti ve stavu „být lepší a lepší“.

Jak dlouho toto člověk zvládne? To je individuální, avšak jedno je takřka jisté – bude to velmi stresující. Důvěřujte proto své intuici, svým vnitřním hlasům. Ty vás navedou. Nechte si vždy čas na poodstoupení od vašich rozhodnutí a vraťte se k nim za 2–3 dny. Uvidíte, že je budete vnímat jinak než na začátku.

Je důležité mít jasnou představu svého cíle. To je základ úspěchu, který otevírá cestu jeho usku- tečnění. Pomocníkem je při tom podvědomí, které velice dobře dokáže pracovat s představami. Jejich emocionální „obrazové“ prožívání začíná v hlavě. Vizualizace pomáhají v samotné realizaci a otevírají cestu. Tyto představy však nesmí být dogmatické, protože urputnost spaluje energii. Mít víru, představu a vůli oddat se plynutí je důležité pro to, aby vše mohlo nastat.