Bhrámarí patří mezi tradiční jógové dechové techniky, které člověk pozná okamžitě. Nádech probíhá nosem a při dlouhém výdechu vzniká se zavřenými ústy hluboký bzučivý zvuk připomínající včelu. Pocit vibrací v hlavě a obličeji je natolik výrazný, že účinek této techniky bývá často vysvětlován právě jimi.

Věda se nyní pokouší zjistit, co se při tomto zdánlivě jednoduchém dechu skutečně děje. Studie publikovaná 28. července 2026 v odborném časopise International Journal of Yoga Therapysledovala dvacet zdravých dospělých během jediné pětiminutové praxe bhrámárí. Výzkumníci současně měřili variabilitu srdeční frekvence, tedy HRV, a elektrickou aktivitu mozku pomocí EEG.

Výsledky stojí za pozornost. Jeden z ukazatelů HRV spojovaný s parasympatickou regulací, RMSSD, vzrostl v průměru přibližně z 30 na 46 milisekund. Změnila se také mozková aktivita: poklesla aktivita v pásmech delta a theta a naopak vzrostla aktivita beta a gama vln. Autoři tento obraz interpretují jako posun směrem k větší kortikální bdělosti.

Zde je bhrámarí opravdu zajímavá. Dechová praxe nemusí člověka pouze „vypnout“. Tělo může přejít do regulovanějšího stavu a mysl přitom zůstat pozorná a bdělá. Stav klidu tedy nemusí být totéž co ospalost.

Je důležité bzučení, nebo způsob, jakým dýcháme?

Další studie zveřejněná v únoru 2026 položila ještě provokativnější otázku. Výzkumníci chtěli zjistit, zda za účinkem bhrámárí stojí samotný zvuk a vibrace, nebo především dechový vzorec.

U 24 účastníků porovnávali běžný klid, hluboké dýchání a dvě varianty bzučivého dechu. Bhrámarí vedla k pomalejšímu a stabilnějšímu dýchání, které se přirozeně přibližovalo frekvenci kolem 0,1 Hz – tedy přibližně šesti dechům za minutu. Právě v této oblasti se u mnoha lidí nachází takzvaná rezonanční frekvence dýchání, při které se výrazněji propojují rytmy dechu, srdeční činnosti a baroreflexu.

Překvapení přišlo při porovnání různých variant bzučení. Výsledky naznačily, že hlavní roli nemusí hrát samotný zvuk, ale pomalý dech a prodloužený výdech, který bzučení přirozeně vytváří.

Staré jógové techniky tak dostávají nový kontext. Bhrámarí člověka nenutí sledovat hodinky ani počítat přesný počet sekund. Zvuk jednoduše prodlouží výdech a může dech přirozeně přivést do pomalejšího rytmu.

Výzkum má zatím své limity. Obě studie pracovaly s malými skupinami zdravých lidí a červencová práce neměla kontrolní skupinu. Z pěti minut bhrámarí proto nelze dělat terapeutické závěry. Jedna myšlenka z nich však vystupuje velmi zajímavě: dech nemusí být jen prostředkem k relaxaci. Může být nástrojem, kterým dokážeme během několika minut měnit způsob, jakým spolu komunikují dech, srdce a mozek.

Jóga o síle dechu mluví tisíce let. Současná věda začíná stále přesněji zjišťovat, co se během těch několika nádechů a výdechů opravdu odehrává.

Červencová studie skutečně uvádí 20 účastníků, pětiminutovou bhrámarí, změny EEG směrem k vyšší beta a gama aktivitě; sami autoři zdůrazňují, že jde o malou nekontrolovanou pilotní studii.  Únorová studie na 24 lidech pak podporuje zajímavou hypotézu, že podstatnou část efektu může vytvářet pomalý dech kolem 0,1 Hz a prodloužený výdech spíše než samotná vibrace zvuku.

Bhrámarí je krásným příkladem toho, jak může velmi jednoduchá technika skrývat překvapivě komplexní účinek. Několik minut bzučivého výdechu zpomalí dech, prodlouží výdech a vytvoří rytmus, který může podpořit zklidnění autonomního nervového systému, aniž by člověk nutně upadal do ospalosti.

Výzkum je zatím na začátku a bylo by předčasné dělat z bhrámarí léčebnou metodu nebo jí přisuzovat účinky, které dosud nebyly potvrzeny. Jedna věc ale začíná být stále jasnější: dech není jen něco, co se při józe „děje samo“. Je to velmi přesný nástroj, kterým můžeme ovlivnit stav celého organismu.

Bhrámarí navíc ukazuje ještě něco podstatného. Jóga nemusí hledat moderní vysvětlení za každou cenu. Mnohem zajímavější je sledovat, jak současná věda postupně odhaluje mechanismy technik, které tradice používá po staletí. V tomto setkání starého s novým vzniká jeden z nejzajímavějších obrazů jógy dneška.

-jd-

foto: Pexels