Tato filosofie se věnuje štěstí, nejen tomu lidskému, ale také všímání, že každá bytost touží po štěstí a příjemných zážitcích. Je zde uveden příklad, že když položíme malého červa na sluníčko, začne se okamžitě sunout do stínu, kde je mu příjemněji. Dále vysvětluje, že věci, které nám nejsou příjemné, v nás vypěstují averzi, a naopak věci příjemné si zapamatujeme a chceme je mít pořád a být tak šťastní. Z toho plyne, že očekáváme, že štěstí přijde z venku, že se něco stane, něco dostaneme, někdo něco řekne nebo udělá a my se budeme cítit hezky, a tak dosáhneme pocitu štěstí. Zapomínáme, že štěstí plyne z naše ducha, z našeho „bílého věčného světla“, z našeho pravého já.

A teď už k té překrásné bajce:

Žil byl jelen. Krásný, statný, poměrně urostlý a majestátní jelen. Ušlechtilé zvíře. Tento jelen měl místo nad vlastním čelem, které vydávalo nádhernou pižmovou vůni. Jelen ji cítil a moc se mu líbila. Říkal si: „Odkud taková nádherná vůně může přicházet?“ Běhal a běhal po lesích a hledal zdroj této opojné vůně. Ani na chvilinku ho nenapadlo, že zdrojem by mohl být on sám.

A tak namísto toho, aby se posadil na krásnou slunečnou mýtinku a užíval si své opojné nádherné vůně, strávil celý život tím, že běhal sem a tam a hledal štěstí, které už dávno měl.

A tak je to i s lidmi. Někdy si říkáme: „Až budu mít to auto, budu konečně šťastná.“ Nebo: „Až řekne, že mě miluje, poznám, co je to štěstí.“ Nebo: „Až mě povýší a budu mít větší plat a uznání, budu konečně spokojená.“

Pravdou ale je, že štěstí je už dávno v nás. Všichni jsme se tak narodili. Všichni vlastníme právo spokojenosti a štěstí. Jen se musíme posadit a uvědomit si, co je v nás. Přestat být věčnými hledači a namísto toho žít. Uvědomit si kouzlo života a přítomného okamžiku. Kouzlo bytí.

Však taky kořen slova lidské BYTOSTI je od slova BYTÍ, a ne lidské DĚLÁNÍ od slova DĚLAT. Tak se posaďte a uvědomte si svoji podstatu v bytí.

V této sútře nalézáme ještě jednu moudrost: Seznamuje nás s myšlenkou, že svět kolem nás je odrazem, zrcadlem světa, který je v nás. Takže když nemáme někoho rádi, tak je to proto, že odráží něco z nás, a samozřejmě to jde i opačným směrem. Když máme radost, že se na nás někdo usmál, a myslíme si, že tím nám udělal hezčí den, tak je to zase odraz našeho vnitřního světa a jeho rozpoložení.

Nechte si poradit od starých indických guruů a učitelů a zkuste přijmout tuto filosofii do svého života a třeba se vám uleví, život získá nový rozměr a vy najdete klid a porozumění.


• autor: Martina Michalová
• www.jogabedrichov.cz
• foto: Shutterstock.com