Podívat pod pokličku akrojóze v USA jsem se mohla díky učitelskému kurzu (Acroyoga Teachers Trainingu), který jsem spolu s Markem Petráčkem absolvovala letos v září. Samozřejmě že sám učitelský kurz byl zážitek na celý život. Rozhodli jsme se pro tradiční Acroyoga.org, zaštítěnou Jasonem Nemerem. Líbí se nám filozofie i celkový koncept. Učitelských kurzů však moc není, vypisují se 3–4 ročně. Pro USA jsme se rozhodli, protože jsme chtěli poznat jak se akrojóga praktikuje jinde. Aby se člověk mohl na Teachers training vůbec přihlásit, musí splnit řadu podmínek plus začít hodně šetřit… J Někdy je to i dvouletá cesta, než je vůbec možné podat přihlášku. K fyzickým předpokladům patří například stoj na hlavě a na rukou ve volném prostoru a řada akrojógových prvků a drilů. Každý musí absolvovat minimálně dvě týdenní immersion, které organizace pořádá. Jde o intenzivní soustředění zaměřené buď na základy, akrobacii nebo terapeutickou část akrojógy. K dalším podmínkám patří například certifikát učitele jógy a absolvování kurzu thajských masáží. Cesta to není snadná ani rychlá, ale pro studenty je to naopak záruka, že certifikovaný učitel opravdu něco umí.

Náš kurz probíhal v Kalifornii, asi hodinu cesty od San Diega. Místo bylo dobře schované v poušti, byli jsme doslova odřízlí od civilizace. Kurz je patnáctidenní a velmi intenzivní. Ráno jsme začínali před snídaní tzv. solární rozcvičkou (spojuje jógu, drily pro nácvik stojek, posilovací a protahovací cviky). Po snídani byl dopolední blok až do dvou hodin, kdy byla pauza na oběd. Odpoledne jsme začínali až ve čtyři, ale ani tady nebylo moc času na relax, protože jsme se museli připravovat podle zadání, nebo studovat akrojógový manuál.

Odpoledne jsme většinou v malých skupinách demonstrovali, jak umíme učit. Postupovalo se od základů až po washing machines  (sekvence opakujících se pozic). Budoucí učitel musí nejen umět techniku dobře vysvětlit, včetně přípravných kroků, ale musí dbát i na bezpečnost. Vysvětlení „spottingu“ (či práce „spottera“ – člověk, který dbá o bezpečnost provádění cviků) je důležitou součástí. Po tomto bloku byla večeře pak ještě večerní blok, který se někdy protáhnul až do desíti hodin. Ke konci kurzu jsme prošli prověrkou, kdy jsme učili na Acro festivalu v San Diegu. 

Komunita

Budování komunity je jednou za základních myšlenek akrojógy. Nejde jen o to, zacvičit si, ale vytvořit kolem sebe skupinu lidí se stejným zájmem. U nás je akrokomunita zatím v plenkách. Největší koncentrace akrojogínů je v Praze, v mnoha městech je zatím akrojóga velkou neznámou. V místech, která jsme v USA poznali, to ale fungovalo výborně. V San Diegu se jedna akrojogínka zcela banálně škrábla do lokte, ale bohužel do rány se dostala infekce a ona skončila v nemocnici. Všichni její akrokamarádi ji chodili do nemocnice podporovat a na financování zdravotnické péče jí pomohli sbírkou. My osobně jsme měli možnost přesvědčit se o tom, jak komunita může být fajn v Portlandu, kam jsme směřovali na festival Divine Play a samozřejmě jsme neměli zajištěné ubytování. Den před naším příjezdem nám nabídla jedna slečna k dispozici bydlení ve svém domě a to jen na základě zmínky, kterou našla na Facebooku.

Divine Play

Je největší akrojógový festival v USA. Pravidelně se koná v Portlandu v Oregonu. Jedná se o víkend plný akrojógy, který probíhá formou workshopů. Vždy dopoledne dva bloky a odpoledne také. Po zaplacení registrace si každý může vybrat workshop, který ho nejlépe zaujme a který odpovídá zkušenostem. Měli jsme možnost poznat ty nejlepší učitele, jako jsou Jason a Chelsea Magness, Daniel Scott, Lux a další. Před samotným festivalem probíhají akro akce a po něm také. Před hlavním víkendem jsme stihli absolvovat třídenní Advanced Standing Acro s Jasonem Nemerem, na další akce po skončení Divine Play jsme už ale nemohli zůstat, protože náš čas vypršel a my museli pospíchat zpátky do LA na letadlo do Prahy. Pokud někdo absolvoval Dutch Acrobatic Convention, opravdu tradiční akrobatický festival v Holandsku, našel by mnoho odlišností. Dutch Acro je samozřejmě víc o akrobacii, ale akrojógy je zde už také hodně. Rozdíl byl však znát v přístupu. V Americe pojali účastníci Divine Play víc jako zábavu, nebo spíš svátek akrojógy a přišli nejen proto, aby se něco naučili, ale aby se i dobře bavili. Řada účastníků přišla v neuvěřitelných kostýmech /za King Konga a jiná monstra nebo alespoň v duhových elasťákách/. Kluci měli nalakované nehty – nohy i ruce!

• autor: Daniela Dušková
• zdroj fotky: Daniela Dušková
• www.letsacro.cz

Pozn. redakce: Daniela s Markem natočili videosekvenci pro JÓGAVIRTUAL.CZ, kterou budete moci sledovat od 30.12.2014. Již nyní naleznete ukázku zde.