Lidé obvykle začnou úvahu o „stopnutém“ věku dále rozvíjet a většinou hned v první větě řeknou nějaké „ale“, konkrétně například: „No, možná by to mělo být 35, vlastně nevím, asi bych chtěl spíš tu sílu, to asi taky není úplně ono, ale rozhodně vím, že kdybych měl omládnout, chtěl bych, aby mi zůstalo vše, co mám teď – tedy abych věděl to, co vím a mám v hlavě dneska, ale abych už nestárnul…“

Možná jste už taky někdy zažili ten zvláštní fenomén, kdy jste zapomněli, kolik je vám vlastně let. Takový ten moment, kdy jste se najednou museli zastavit a zamyslet se nad tím, kolikáté narozeniny budete slavit, nebo jste dokonce někomu vyloženě řekli chybný věk a až pak jste si uvědomili, že jste se spletli. Ale v tu danou chvíli jste byli opravdu přesvědčeni, že je vám skutečně tolik let, kolik jste tvrdili.

Vypadá to, jako by se člověk mohl minimálně na pár chvil ocitnout v mentálním a pocitovém nastavení či rozpoložení, kdy svůj věk vůbec nevnímá a naplno si užívá život a aktuální prožitek, který se zrovna odehrává. Takové stavy se u člověka objevují spíše nahodile a nevědomě. Pracujme s nimi tedy vědomě.

Víme, že elixír mládí bez konkrétního upřesnění, kam by nás měl vlastně přenést, úplně nechceme, protože bychom se neradi ocitli v minulých letech se vším všudy. Je tedy potřeba zamyslet se nad tím, co to vlastně v domnělé touze po mládí přesně chceme. Co je pro nás tak podstatné, co nám teď chybí? O čem si myslíme, že jsme to v mládí dělat mohli a teď už to dělat nemůžeme? Po čem si stýskáme? Když si dopřejeme čas a odhalíme sami před sebou, o co nám ve stesku po mládí jde, pak si tu zcela konkrétní věc či zážitek můžeme snadno dopřát. Když to trefíme, zjistíme, že přesně to jsme potřebovali zažít, a najednou se budeme cítit nádherně oživení. Takto se pak můžeme nadále dostávat do jakéhosi vzrušujícího stavu, kdy si život plníme – paradoxně ještě více než v mládí – věcmi či zážitky, které nás energetizují a omlazují. Životními událostmi nadšený člověk bývá ve skvělé psychické i fyzické kondici. Obvykle je mu úplně jedno, kolik má let, a často od těchto věčně mladých lidí slýcháme, že právě teď se cítí být ve své životní formě a jsou nejšťastnější a nejspokojenější, co kdy byli.

Zdá se tedy, že když se rozhodneme plnit si to, po čem opravdu toužíme, když nezlomně a odhodlaně sytíme své jedinečné niterné potřeby, činíme volby, které nás v každém momentě života energetizují a dávají nám smysl, když se těšíme na to, co si do života vkládáme… tímto svým jednáním volíme věčné mládí.

Člověk ztracený ve svých vlastních letopočtech, který si je plně vědom toho, co od sebe opravdu chce, a do života si dodává to ryzí, plně přiznané, co mu dává smysl a každým dnem jej oživuje, má elixír mládí. Vynaleznete si ten svůj taky?

• autorka: Alexandra Hrouzková
• foto: Pexels