Jóga je totiž sama o sobě velmi jednoduchá. A nezáleží na tom, zda se jedná o hatha jógu, powerjógu, aštangu, vinyásu, či jiné styly. Protože všechny spojuje právě to jedno jediné, co tvoří esenci a jádro jógy, díky níž si nachází stále více příznivců.

Láska k sobě samému

Tím něčím, o čem tady hovoříme, je láska k sobě samému. A k té lásce každý musí dojít po svém. Jinak. I v tom podává jóga pomocnou ruku. Jóga je svobodná – k ničemu nás nenutí, ničím nás nesvazuje. Ba naopak – dává nám volnost, pomáhá nám budovat nadhled. V tom smyslu, že nás učí poodstoupit z okovů fyzického těla a podívat se na sebe tak nějak zvenčí. Učí nás také z tohoto postavení nesoudit, nehodnotit. Jen pozorovat. Sledovat. A na základě toho, co vidíme, jednat.

Všeprostupující jemnost

Možná, že se někomu může zdát, že heslo zdravý přístup k sobě, zdravý přístup k tělu je poměrně kontroverzní. Že si odporuje. Já, tělo. Kdo jsem já? Kdo nebo co je tělo? Pravdou je, že fyzické tělo je slupkou, o niž se musíme starat, protože je nedílnou součástí našeho života. Ačkoliv bychom se s ním neměli ztotožňovat více, než je nutné, nemůžeme jej nechat chátrat a starat se pouze o prospívání ducha. Protože činnost těla a ducha spolu souvisejí, jsou nedílně provázány. Proto bychom měli dbát na to, aby naše vnitřní praxe prostupovala praxí fyzickou a naplňovala ji jemností.

Je jóga sportem?

Možná, že si začínáte vybavovat, co vám říkají učitelé či lektoři na hodinách jógy. Neustále připomínají, abyste nešli přes bolest. Sem by se snad daly shrnout veškeré poučky, které během lekcí dostáváte. Proč? Vždyť přeci, co bolí, to sílí. A když se pořádně nezapotíme, tak to znamená, že tělo nepracuje tak, jak má. To možná platí ve sportu obecně, ne však v józe. Proto je na pováženou, zda ji nazývat sportem. Jistě, stejně jako sport vede k zušlechťování těla, ale tím hlavním je cesta, jíž k tomuto zušlechťování dochází – přes zušlechťování ducha. Můžeme tedy říci, že s tím, jak sílí duch, sílí i tělo.

Praxe jako cesta – za nejlepší verzí sebe sama, za nejlepší verzí ásany

Jóga je jedinečná v tom, že nikoho k ničemu nenutí. Sem si jdete odpočinout. Sami k sobě. Sami za sebou. Nemusíte dosahovat žádných maximálních výkonů. Nemusíte zaujmout ásanu přesně tak jako váš učitel nebo soused. Možná, že nemáte tak pevné nebo uvolněné svaly, tak roztažené kyčle, tak protažené hamstringy. Tak se nebojte si pomoci. Pokrčte kolena, odpočiňte si v poloze dítěte, zařaďte šavásanu vícekrát než jen na začátku a konci své praxe. Uvědomte si, že to děláte pro sebe a cílem vaší praxe je to, aby vy jste se cítili dobře. Ne, abyste se za hodinu naučili ásanu, do které se jiní dostávají celé roky. Nezapomínejte, že jste na cestě. A ona cesta za dosažením ideální podoby ásany pouze kopíruje vaši vnitřní cestu za hledáním nejlepší verze sebe sama.

Praxe šavásany

Stejně, jako je jednoduchá jóga, je jednoduchá i praxe, kterou vám zde dnes doporučíme. Bude se týkat polohy šavásany. Ta je totiž jednou z nejtěžších poloh vůbec. Položte se na záda, ruce nechte ležet volně podél těla, dlaně otočte vzhůru. Dýchejte volně, přirozeně. Nechte myšlenky plynout, ale nevšímejte si jejich náplně. Pozornost obraťte k dechu a tam setrvejte. Dokážete si nevšímat myšlenek a zcela uvolnit tělo? Dokážete při tom neusnout? Až nadejde chvíle, kdy si budete jistí, že můžete odpovědět kladně, postupte k další poloze.

Praxe hory

Postavte se na zem, na obě nohy. Rozprostřete chodidla na zem, zaměřte se na 3 body opory. Paže visí podél těla, dlaněmi obrácenými dopředu. Za temenem hlavy se vytahujete vzhůru, kostrč padá dolů mezi paty. Dýchejte volně, břicho nechte uvolněné. Praktikujte totéž, co v šavásaně, jen se snažte, abyste se nekývali ze strany na stranu, abyste stáli rovně a pevně. Praktikujte polohu hory i šavásany každý den a sledujte, co a jak se mění.

• autor: Kateřina Lukášová
• www.sadhak.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com