Proč se bojíme o své blízké? Proč se bojíme vycestovat do neznámé země? Proč se bojíme změnit zaměstnání? Není to jen tím, že si náš svět moc idealizujeme? Naše ideály hodnocení reality můžou za to, že se strachujeme o něco, co někdy ani nemůžeme ovlivnit. Bojíme se smrti – copak ale ani ta nepatří k životu každého z nás?

Proč se bojíme?
Bojíme se všichni. Člověk, který by nepociťoval nikdy strach a obavy, by se dal popsat jako psychopat. V našem mozku má strach na starosti část, která se nazývá amygdala. Při hrozícím nebezpečí spustí poplach. My po spuštění poplachu cítíme úzkost a strach. Amygdala vyšle také dvě jasné informace, podle kterých se máme řídit v případě ohrožení: Bojuj, nebo uteč. Kdysi v pravěku šlo totiž především o to přežít. Ve 21. století ale máme úplně jiné strachy. Bojíme se stále více a o všechno. O to, že něco nebo někoho ztratíme. V dnešní době na nás působí stále více podnětů, kvůli kterým se bojíme. A tento strach, mnohdy způsobený zbytečnostmi, nás může až paralyzovat. Má takovou sílu, že může negativně ovlivnit naše fyzické i psychické zdraví.

Co kdybych se nebála?
Jednou jsem narazila na takový zajímavý citát a ten zněl: Neodvážit se je osudné. Je v něm schované vše. Naše vlastní rozhodnutí jsou mnohdy ovlivněna našimi obavami a strachy z něčeho neznámého. Pod vlivem strachu rozhodujeme o důležitých věcech. Proto mi jednou jedna dobrá duše řekla větu, která mi změnila život. Když se člověk o něčem rozhoduje a není si jistý, má si zopakovat jednoduchou větu: „Co bych dělal, kdybych se nebál.“ Tato věta jako kouzelným proutkem neodstraní naše strachy. Pomůže nám ale udělat správné rozhodnutí – to, které někde uvnitř naše srdce upřednostňuje. Správné rozhodnutí je to okleštěné od našich strachů.

Strachy nevlastní
Někdy děláme důležitá životní rozhodnutí pod vlivem strachů, které ještě ke všemu nejsou ani naše. Když už se bojíme něco udělat, zamysleme se třeba jen nad tím, zda nám tyto strachy pouze nevkládá naše okolí do úst. Nevědomky. Třeba to je strach naší maminky, která nikdy nikam necestovala, tím pádem náš nápad vyjet na 5 měsíců do Asie bude podle ní nebezpečný a nemožný. Opravdu je to tak nemožné? Je to tak nebezpečné pro někoho, kdo se domluví cizí řečí, kdo si sbalí pár triček do batohu a kdo ví, že přinejhorším může sednout na letadlo a vrátit se domů, kdykoliv se mu zamane? I dobře míněné rady nás můžou ovlivnit negativně.

Imaginace
Někdo může říct, že je dobré s našimi strachy bojovat. Nebo je naopak zahnat někam pod postel. To, co by ale mohlo opravdu pomoci, je všechny naše strachy přijmout. Ve chvíli, kdy se něčeho obáváme, si můžeme představit tu nejhorší možnou variantu této situace. Ano, možná vás to vyděsí, ale víte co? Je to jenom představa! V tu chvíli můžete s touto myšlenkou na nejhorší možnou věc, která by se vám mohla přihodit, chvilku žít. Je to přece vše jen ve vaší mysli. Pak si zkuste říct, že cokoliv se vám děje, je v pořádku. Děje se to z nějakého důvodu a možná pro vaše dobro. Každá situace, i když náročná a nepříjemná, vás posune dál.

Ne všechny strachy jsou negativní. Bez obav bychom se vrhali do některých situací neuváženě a po hlavě, což by nám mohlo způsobit opravdu velké problémy. Pokud se ale zbavíme těch zbytečných strachů, které mnohdy existují pouze v naší hlavě, dokážeme se lépe rozhodovat. Poznáme lépe sami sebe, co opravdu chceme a po čem toužíme. Vystoupíme z naší komfortní zóny a zažijeme skvělé věci. Pojďme se v tomto směru inspirovat dětmi, které žijí nezatíženy našimi strachy, jež jsme za celý život na sebe stačili nabalit. Co se stane? Budeme žít přítomným okamžikem… a o to nám jde!

• autorka: Blanka Smrčinová
• @blankasmrcinova
• foto: Shutterstock.com