Dva dny padající vody z nebes, jeden den plný slunečních paprsků, svlažující a ochlazující déšť a síla slunce, pokud se neschovalo za mraky nebo za nedávno dostavěný moderní a nejvyšší mrakodrap… to je proslavené Frisco a jeho neuvěřitelně silná energie. Plavba lodí směrem k červenému Golden Gate Bridge byla doprovázena sluncem, což jsem nyní, teprve při čtvrté návštěvě, zažil. Zatím jsem SF navštívil vždy v prosinci. Teplota kolem 12–20 stupňů s pocitem, kdy zima zalézá pod nehty a Sanfrancisšťané chodí v šortkách a tričku, mlha vždy přítomna a všechny skvosty SF jsou do ní zahaleny. Nyní se počasí pousmálo a dovolilo nám vidět, cítit a zažít tu nesmírnou krásu města, které se rozkládá na kopci a jehož krásy můžete zažívat dobrodružnou cestou proslulým „Cable Car“ – elektrická tramvaj. Můžete stát na jejím okraji a vyklánět se do ulice, sedět, dívat se, fotit si ulici a jedinečnost San Francisca. Prudce stoupáte i klesáte rovnými ulicemi táhnoucími se uličkami geometricky seřazenými pro snadnou orientaci v amerických městech. Plavíte se lodí a jako na dlani vidíte v kopci umístěné, krásné SF, v Pier 39 (dock) pozorujete shromážděné a relaxující lachtany, kteří jsou místní turistickou atrakcí, a kocháte se nespočetnými krásami města. Je však lepší se zdržovat v centru, protože uličky na okraji, nebo i jen pár bloků od centra, jsou trochu strašidelné… plné žebráků, bezdomovců, povalujícího se nepořádku a hlasitých výjevů podivínů, o které San Franscisco nemá nouzi. Začínám pociťovat, že ať přijedu sem, nebo jsem v Paříži, kde situace je více a více zřetelná, nebo jsem v indických městech… je vše podobné. Bordel, lidé na ulicích a pouliční neplechy. V Indii s tím počítáte, ale v „moderním“ světě, jak ho často nazýváme, je to trochu překvapující. Zde v SF to vím, ale třeba Paříž mě poslední dva roky naprosto překvapuje. Je lepší na cestě z letiště do centra na okrajích nezastavovat. Mnoho bezdomovců či lidí z jakéhokoliv důvodu pobývajících na ulici přibývá. Odpadky poseté zelené plochy ztrácejí na své zeleni a mění se, jako v Indii, ve skládky. Zajímavé proměny světa, které se poslední dobou rozpohybovaly. To vše však světu krásu neubere. Jen proměňuje jeho tvář a my nemůžeme stále vyžadovat krásu, na kterou jsme byli zvyklí. Prostě vše se mění a proměňuje, a tak se učme respektovat chod věcí vesmírných…

• autor: Václav Krejčík
• foto: archiv autora