Jsem realistický, pragmatický, víru respektující, možná i praktikující. Věřím v sílu lidské mysli a ve slabost člověka nechat se sebou manipulovat, když jde i pouze o informace dotýkající se jeho existence. V tu chvíli ztrácí člověk život v přítomnosti a jako vystrašené zvíře utíká, i když nemá důvod. Ve své mysli se oddává budoucnosti, spekulacím a úvahám, které však s realitou nemají nic společného. A tak se člověk chová jako stádo s tím rozdílem, že stádo zvířat reaguje na aktuální stav ohrožení – přítomnost – kdežto člověk reaguje na „informace a spekulace, očekávání“.

Sílu mysli jsem poznal několikrát ve svém životě. V roce 1993 jsem se zúčastnil Mistrovství České republiky ve sportovním aerobiku a stal se mistrem republiky. Trénoval jsem s trenérkou Janou v Patenidis Fitnessu v Jinonicích, měl jsem výborné podmínky a nadšení pro věc. V začátku jsem ani nevěděl, do čeho jdu a co je sportovní aerobik, ale vše se tak poskládalo, že najednou jsem stál na stupni vítězů, na nejvyšší metě, a užíval jsem si to. Ale, jak si zpětně uvědomuji, více než fyzicky jsem trénoval mentálně. Po dobu minimálně 4 měsíců jsem si v mysli představoval každý krok mé vítězné sestavy, pocity a vybavoval si emoce vítěze… a ono to tak opravdu bylo. Cítil jsem, vnímal jsem, viděl jsem a žil jsem tím, že jsem vítěz, který bere vše. A ono se to tak opravdu stalo. Při vyhlašování vítězů jsem prožíval již prožité emoce, které jsem opravdu v mysli doladil do dokonalosti – a to byla naprosto spontánní meditace.

Nebyla to má první zkušenost s programováním mysli. Okusil jsem tento trénink již během přípravy na přijímací zkoušky na VŠ a zafungovalo to stejně. Postupně jsem se dostal k józe a v ní objevil techniky, které jsem již dříve používal a nyní jim dal jógový název. Vím, jaké techniky je možné použít pro práci s myslí, a jsou mi známé principy těchto technik, ale dříve to bylo naprosto bezprostřední a spontánní setkání se s jógou. Prostě jsem, aniž bych věděl, že se jedná o techniky jógy, to vědomě dělal. Vědomě, cíleně, důsledně a každý svůj nádech a výdech jsem věnoval cíli… a po 9 měsících učení se francouzštině jsem udělal přijímací zkoušky na VŠ, fakultu pedagogickou. Prostě jsem to tak chtěl, připravil v mysli cestu a také dělal maximum, vizualizoval jsem si každý detail a průběh zkoušky s pocity s tím souvisejícími. Vše se spojilo dohromady a na VŠ jsem se jako samouk francouzštiny dostal v první linii, mistrovství vyhrál a objevil sílu své mysli.

Prostě je neuvěřitelné, co lidská mysl dokáže. Je neskutečně silná. Co do ní vložíte, to v ní roste. Musí to však být žité zevnitř, aby výsledek byl jistý. A já nikdy, v těchto dvou případech, nepochyboval. Svůj cíl jsem žil již cestou k němu – k vrcholu.

PS:

A proto si myslím, že v současné době, kdy se pohybujeme na spekulativním tenkém ledě mediální masáže a do lidských myslí je vnášena emoce – strach – by měl člověk vzít všechnu svou sílu do svých rukou a neměl by se nechat manipulovat „fascinujícími“ titulky novin a časopisů nebo neuváženými rozhovory „jedna paní povídala“. Myslím si, že je vhodné pamatovat na selský rozum, dodržovat pravidla hygieny a rozhodně nepodléhat panice a strachu. Právě strach je emoce, která nahlodává imunitní systém a o ten by měl člověk pečovat vhodným nastavením mysli spíš než podléhat klamným a poplašným zprávám a médiím. To, co se do mysli vkládá, to v ní roste, a na to by měl člověk myslet.

• autor: Václav Krejčík
• foto: archiv autora