Zkusme být malými dětmi, které přirozeně a intuitivně vědí, jak vyřešit své problémy. Pozorujte chvíli plazící se kojence nebo batolata. Plazí se po kolenou, hrudník mají na zemi a často zaujímají balásanu – pozici dítěte. Mnohé děti řeší touto polohou při spánku své dechové problémy vzniklé na základě nadměrné produkce hlenu. Mnohému se můžeme od dětí naučit, budeme-li je bedlivě pozorovat, jak si umějí poradit při různých úskalích. Proč se dítě plazí a leze? Protože neumí chodit. To je omyl. Dítě se plazí, aby mohlo chodit, aby posílilo svaly a připravilo kosti na hmotnost těla, až se bude moci vzpřímeně postavit. Lezení po čtyřech představuje přirozené cvičení. Máte-li nějaké obtíže se svaly a kostmi, klesněte na všechny čtyři a lezte jako dítě. Problémy krevního oběhu, atrofie svalů, sklon k artritidě, to vše se dá lezením brzy odstranit. Proto mají polohy na čtyřech – čatus pádásany a vjághra pránájáma (tygří dech) tak velký účinek. Z polohy na kolenou přejděte do kočky, dlaně jsou pod rameny, směrem od kostřce prohýbejte páteř, s výdechem vyhrbujte. Opakujte alespoň šestkrát.

Po narození máme svou páteř přímou a rovnou. Proto miminka musí ležet na rovném a tvrdém povrchu. Dítě bylo devět měsíců v poloze, kdy mělo hlavu u kolen. Kopáním nožiček a ručiček dítě začíná s přirozeným cvičením, a to má za následek vytvarování páteře do charakteristického esovitého tvaru. A co ve většině případů udělá milující maminka pro svého novorozence? Umístí ho do měkké postýlky mezi spoustu polštářů a podušek a zničí mu tak páteř. „Milující“ maminka se tak stává příčinou 99 % všech páteřních problémů ve stáří.

Kopáním a hrou s rukama i nohama si dítě nejen posiluje kosti a svaly, ale také vyvíjí zrak a hmat. Děti připravené o tyto dětské hry mají často oční poruchy a trpí nechutí při dotyku. Pozorovali jste někdy dítě při takové hře? Oči zaměřené na chrastítko v jedné ruce. Druhá ruka se motá kolem a krade chrastítko, až dítě údivem vyjekne nad lupičem, který mu chrastítko sebral. Za chvíli zjistí, že to bylo ono samo. Poslouchejte na chvíli nářky dospělých, kteří škodí sami sobě jako dítě, jehož levá ruka něco ukradla ruce pravé. Je škoda, že si dospělí vůbec často neuvědomí, že jsou to oni, kdo jsou příčinou svých nářků. Pozorujte dítě, když si kouše prsty na nohou. I to je pro něj lekce. Ano, my dospělí se máme stále co učit od novorozenců. Malé dítě se snadno v sedě předkloní hlavou k nohám či kotníkům, případně až k zemi. Jen málo dětí vychovávaných v západním stylu si dokáže sáhnout na prsty na nohách nebo se dotknout čelem kolen ve věku sedmi let. Situace se ještě zhoršuje kolem dvanácti let a v dospělosti. Indické děti, vychovávané na zemi a ležící na zemi, mají nádhernou páteř.

Osteopati, chiropraktikové a terapeuti, kteří pracují s páteří člověka, se shodují na tom, že 90 % pacientů má deformovanou nebo poškozenou páteř. Odhaduje se, že 75 % veškeré populace trpí během života nějakou bolestí zad. 17 % se objevuje naráz, jiné vznikají postupně, začínají v raném věku a projevují se teprve později. Specialisté se shodují v tom, že nedostatek páteřního pohybu je hlavní příčinou bolesti spojené s ploténkami. Musí se proto zlepšit pohyblivost páteře. Svaly, vazy a chrupavky mají užitek z pohybu.

Pokoušejte se o protahovací polohy, začneme s jednoduchým protahováním. Vyfukujte vzduch s výdechem jako při bhastrika pránájámě. To sníží obsah kysličníku uhličitého v krvi a pročistí celý organismus, takže se protahovací polohy usnadní. Pokuste se dosáhnout rukama na prsty u nohou. Ohýbejte se s výdechem. Pomalu přejdeme do paščimóttánásany a posléze do halásany. Paščima znamená spodní část zad a hýždě. Uttána znamená pohyb páteřního sloupce. Posaďte se nohama volně nataženýma před sebe. Hluboce se nadechněte. Pak vydechujte a předklánějte se dopředu, až se zachytíte kotníků. Kolena ponechte pokrčená. Setrvejte v poloze deset až patnáct sekund. Tuto dobu dýchejte jemným, povrchových dechem. Ruce sepněte pod chodily, popř. můžete prsty držet palce nohou a lokty dát na zem podél těla. Halásana – poloha pluhu může být prováděna ze stoje na ramenou, ze sarvángásany, nebo přímo z lehu na zádech, ze šavásany. V obou případech jsou nohy nataženy daleko za hlavu, až se prsty dotknou země. Existuje mnoho variant této polohy.

Literatura

Jóga – krok za krokem, 1999

• autor: Eva Učňová
• foto: Shutterstock.com