Od mala jsem milovala vánoční stromky a světýlka. Tuším, že šlo převážně o atmosféru a o jakési kouzlo, které viselo ve vzduchu. Všechno kouzelné, tajemné mě přitahovalo už od mé maličkosti. Postupem věků se to hodně změnilo, následovaly časy, kdy jsem tyto svátky nevyhledávala. V dospělosti se totiž začaly spojovat se stresem, honbou za dárky a celkovou nepohodou, která měla tvořit pohodu.

Začala jsem cestovat a změnilo se vše, interně a externě. Většinu zimních svátků jsem za poslední léta strávila mimo ČR.

Nekonečné procházky Prahou, vůně skořice a badyánu, horká čokoláda, chlupatá deka, vůně cukroví, pohádky, kavárny, horká medovina. To jsou pro mě Vánoce a ráda je prožívám mnohem déle. Mám raději atmosféru a kouzlo Vánoc než Vánoce samotné. V podzimním čase, kdy tyto chvíle prožívám a vůně přijímám při toulkách v krásných ulicích, vnímám a cítím Vánoce na každém kroku. Celá tato atmosféra, jistá míra melancholie, je přítomna v každém mém počinu. Na jedné straně mince se v ní ráda ztrácím, na té druhé z ní ráda odjíždím.

Naučila jsem se přijímat, co nabízí daný okamžik. Pokud zůstávám v této atmosféře, ztrácím se a nechávám se unášet. Pokud jsem v teplých krajích, zvládnu pláž a úsměv kamarádů přijímat zrovna tak. Pochopila jsem, že člověk je tvor velmi přizpůsobivý okolnostem i podnebí. Jde nám o atmosféru a příjemné chvíle. Cestování umožňuje člověku otevřenost, poznává a vítá nové. Pro mě Vánoce a Nový rok v cizině znamenají změnu.

Doma u rodinného krbu si člověk málokdy představí, že by mohl prostřít místo navíc u stolu také pro bližního svého. To přesně se na cestách děje. U stolu se schází lidé z různých koutů světa nehledě na profese a jsou rádi, že mají s kým zasednout, s kým se poveselit a pobavit o životě. Někteří by mohli pomyslet, že tento fakt je velmi smutný a že jedinci se musí cítit příliš osaměle, daleko od svých domovů. Mně připadá tato část nejveselejší. Kdy jindy by mohl člověk pochopit, že jsme všichni z jednoho těsta a že hledáme to samé, než o Vánocích? Ptáme se stále, jaké náboženství, jaká země, politická strana či zdali jíme/nejíme maso. V rámci cestování se svátkům buď vyhýbáme nebo otevíráme nové. Otevřít nové na Nový rok je dle mého krásnou příležitostí. Pokud jsme otevření a Vánoce či Nový rok prožíváme s kýmkoliv, kdekoliv, dokážeme-li zasednout ke svátečnímu stolu s každým, kdo přichází do cesty, chápeme pravý význam sousloví „prostřeno pro bližního svého“.

Před několika lety v době studií jógy v Thajsku pro mne Vánoce byly nevídaným zážitkem. Sváteční večer jsme s kamarádkou z Ruska proseděly do rána na pláži (po krásné večeři s přáteli ze všech koutů světa). Mluvily jsme o našich životech a velkých snech. Na Nový rok v rámci školy jsme 24 hodin meditovali. Do dnešního dne pro mne jeden z nejsilnějších zážitků. Meditovalo se 24 hodin v kuse celý silvestr a na Nový rok se zvesela pokračovalo. Každou hodinu přišla zmínka jedné země. Meditovali jsme nad požehnáním pro zemi.

Vzpomínám s láskou na prožitky silvestra v Praze s pár přáteli v krásných prostorách tibetského učení, kde jsme celou bouřící půlnoc proplouvali společnou jógovou praxí, pili kakao a meditovali. Jedna z velmi vzácných chvil, kdy jsme se setkali pohromadě.

Vánoce a Nový rok loni na Zanzibaru ve mně zanechaly hluboké vzpomínky. Sváteční půlnoc v bazénu nad Indickým oceánem s tisíci světélkujících hvězd nad hlavou, s výhledem na kruh Masajů a jejich rituál u ohně mi stále bere dech. Při přílivu s východem slunce nahota smývala se v oceánu.

Svátky můžou být nejkrásnější vzpomínkou z rodinného hnízda a také z míst velmi dalekých. Mým vnímáním prochází, že oboje je správné, pokud vzniká prožitek. Pocit z prožitku. Pokud na prožitku nelpíme a neočekáváme, pak přichází požitek opravdový. Následují velmi mimořádné zážitky, které přicházejí náhodně, a člověku zůstává na rtech jedno velké „ach“.

Svátky v odloučení domova mohou vyvolat smutek. Když se pozornost přesune a duše otevře, přicházejí velmi radostné chvíle. Změna je proces a změna je růst. Občas nám stačí změnit maličkost a celá sváteční pohádka se může odehrát v jiném duchu. Cítíme-li čas pro změnu, dost možná je nutná okamžitá změna. Okamžitá změna může být velmi malá. Změnou může být oslava svátků v jiném městě, v jiném bytě. Netradičně, na cestě, ve vlaku. Změnou může být například samota, a nebo naopak společnost. Změnou může být netradiční večeře. Změnou může být říkání pravdy nahlas, pozvání nového hosta ke svátečnímu stolu. Změnou může být tradice zmuchlaná jako vánoční papír a postačí pouze být. Se sebou, s těmi, na kterých to stojí, s úsměvy a radostí.

V konečném důsledku je to jen na nás. Pokud chceme zažívat kvalitní chvíle plné prožitků, je nutné si je dopřát a otevřít se jim s klidem v sobě.

Sváteční nálada je pro mne ta, která je vítající a milující. Je to souhrn malých událostí. Radostí jsou pro mne úsměvy ostatních a naladění ve stejném duchu. V naladění společném se vytvářejí nejunikátnější zážitky a mnohdy velmi spontánně. Případná melancholie z odloučení je většinou možností, pokud nejsme schopni plně vnímat přítomnost. Okamžik, ať již se nacházíme kdekoliv. Ti, kteří se často přemisťují, pochopili, že jistá míra smutku je vždy přítomna. Srdce se rozpíná do všech koutů světa a chtělo by být přítomno. V těchto chvílích postačí vzpomínka. Vzpomínka pro ty, kteří přišli žehnat cestu posvátnou. A žehnat jim zpět.

Meditací pro Nový rok může být pozornost směrovaná k požehnání. Je hezké uvědomit si ukončení a odchod starého a připravit se na nové. Nový rok nám otevírá příležitost k novým začátkům. Meditaci mohla by předcházet vděčnost. Uvědomění směřované k těm, kteří prošli cestou mou. Někteří jen proběhli, další jsou stálými pilíři. Požehnání všem.

Volba prožití Nového roku doma či mimo něj by měla být volbou a nastavením nás samotných. Někdy právě malá změna je tou volbou. Volbou pro nové zítřky.

• autor: Kateřina Kostková
• @kace.yogaforlife
• foto: Shutterstock.com