Spokojenost je stav klidné mysli a vnitřní harmonie. Při naplňování tohoto principu bychom se měli především zastavit. Přemýšlet nad tím, kam jsme došli a jestli kráčíme dál správným směrem. Často spěcháme, honíme se a hromadíme – aniž bychom příliš přemýšleli nad smyslem svého počínání. Stále cítíme nespokojenost s dosaženým, jsme vedeni k vytyčování nových cílů. Zastavení by mělo přijít právě po ukončení nějakého cyklu, nějaké etapy nebo třeba pracovního úkolu. Zastavení se po dokončeném díle přináší chvíli na zpětnou vazbu a prožití nových vědomostí a znalostí. Neznamená to ale ustrnout. Vnitřní harmonii udržujeme také tím, že každý nový poznatek nebo zkušenost zařazujeme k ostatním a tak je třeba naši mozaiku pokaždé trochu přeskládat, aby byla stále smysluplná. Můžeme se tak i lépe rozhodovat, co dělat nebudeme. Někdy spíše potřebujeme volný čas než kurz francouzštiny. Nezjistíme to ale v chaosu a spěchu.

Spokojenost v rodině je dána především spokojeností každého jejího člena nebo členky. Kompromisy jsou nutné, ale je možné zachovat i určitou míru svobody k realizaci vlastního pocitu štěstí. Není nutné dělat vše společně, ale společně sdílet radost. Pěstování spokojenosti ve vztahu je také postaveno na chvílích zastavení a naslouchání. Sdílení naplňuje především tam, kde roste z vlastní spokojenosti.

Ke spokojenosti je třeba čisté svědomí. Víme-li, že jednáme v souladu s vnitřním přesvědčením a nejlépe, jak je v danou chvíli možné, víme také, že jsme udělali maximum pro svou spokojenost a vnitřní klid. Můžeme tak být vděčni za vše dobré, čeho se nám dostává a myslet i na to, čím samo můžeme přispět svým blízkým, svému okolí nebo i světu.

V jógové praxi nám tento princip opět připomíná vlastní omezení, tentokrát ale jako zdroj spokojenosti. Pravidelná jógová praxe nás vede k respektu nejen vlastního těla, ale také vlivů prostředí. Naučí nás nalézt spokojenost v maličkostech – a především v sobě samých.   

• autor: Michaela Dombrovská
• foto: Shutterstock.com