1. Figurky v barevných alobalech všude, kam se podíváš

Jestli opravdu něco dominuje Vánocům, tak jsou to tuny nekvalitních sladkostí, kterými výrobci míří nejen na děti, ale i na dospělé. Zkuste si představit, kdybyste všechny ty figurky, čokolády, bonboniéry, sušenky…doslova svlékli od obalových materiálů a barevných alobalů. Na jedné hromadě by jednak byly všechny ty obaly (!!) a na druhé by zbyly jen bledé rádoby čokoládové tvary. Zkuste to letos jinak! Připlaťte si za kvalitní pralinky, vysokoprocentní čokoládu a darujte méně, ale v mnohonásobně vyšší kvalitě. To, co je levné, toho máme stejně tendenci koupit více. 4 malé pralinky v krabičce vypadá chudě, věřte ale, že svou chutí prostě potěší 100x více.

2. Syntetická barviva

Před Vánoci se v obchodech vždy objeví ministánky s dekorativními barvami, barevným sypáním, polevami – vším, co byste mohli potřebovat při zdobení perníčků, lineckého a dalších druhů cukroví. Široká škála barev je však docílena použitím nejčastěji syntetických barviv, které nemají úplně dobrou pověst a jsou spojovány s nejrůznějšími vedlejšími účinky. Možná namítnete, že jednou za rok se nic nestane. Ano. Jde ale o pochopení celé problematiky a také o nezvykání si dětí na toto zdobení, aby to vlastně vůbec nevyžadovaly. Pokud chcete zdobit cukroví, na internetu už se dají objednat barvy s přírodními barvivy. Stejně tak se vyhýbejte všem zdobeným perníkům, barevným žužu, hadům a cukrovinkám tohoto typu. Vše je jen cukr, barviva a velká marže za nulovou výživovou hodnotu.

3. Sušené ovoce – sířené vs. nesířené

Sušené ovoce je na Vánoce velké téma. Asi nejčastěji používáme hrozinky. Ty si můžeme koupit hned v několika druzích a barvách, důležité je ale i to, že mohou být sířené, tedy chemicky ošetřené a nebo nesířené. Obojí má svá pro a proti. Vždy kupujte rozinky po předchozím prohlédnutí, jestli v balení nejsou nějací škůdci a nebo jestli nejsou na pohled závadné. Pokud jsou sířené, před použitím je opláchněte v horké vodě. Pokud rozinky nakládáte do alkoholu, tak je posléze ještě propláchněte pod vodou. Oxid siřičitý se z velké části vymyje a zároveň dostáváte vláčnější a chutnější rozinky.

4. Vlašské ořechy

Vlašské ořechy patří neodmyslitelně k vánočnímu pečení. Letošní úroda byla celkem slušná, a tak si myslím, že se každý může skrze své známé či rodinu dostat k našim lokálním českým vlašským ořechům. Ty jsou nejen velmi zdravé, ale mají typickou chuť, která se vyjímá v rohlíčcích, plněných ořeších, ale i klasickém jablečném závinu. Aby nám ale jen sloužily a neškodily, je potřeba je dobře skladovat. Vyloupané ořechy se musí nejprve dobře usušit a hlavně přebrat, aby neobsahovaly zbytky skořápek. Ty mohou v puse napáchat pěknou neplechu. Posléze je ideálně vždy skladujte v mrazáku a nebo v lednici a potřebné množství si čerstvě namelte.

5. Máslo vs. rostlinné tuky

Máslo má charakteristickou chuť a hlavně vůni, proto má v tradičním českém vánočním pečení svou velkou tradici. Je skvělým pojivem, ale také drahou surovinou, a proto se tak často nahrazuje za levnější náhražky – různé ztužené či neztužené margaríny. Máslo jako takové je jen jedno a jeho definice je dána legislativou. Máme různé poddruhy másla, rozdíly jsou ale opravdu minimální – čerstvé máslo, stolní máslo, bio máslo a nebo máslo s přídavkem soli. Pak máme ale velký sortiment tuků, které jako máslo vypadají, ale z pravé podstaty už jím nejsou. Jedná se o směsné tuky, které obsahují jak mléčný tuk, tak tuky rostlinné a nebo plně ztužené rostlinné roztíratelné tuky jako je například všem známá HERA, ze které se často peče. A jaké je mé doporučení? Pokud nemáte objektivní důvod, pečte vždy výhradně z českého másla. A proč českého? Je vyráběno trochu jinou metodou než zahraniční máslo a je pevnější, což je při pečení žádoucí. Pokud použijete např. máslo vyrobené v Německu, linecké se vám bude více roztékat a s těstem se vám bude o něco hůře pracovat.

6. Správné skladování

Základem pro to, aby vám vše, co upečete co nejdéle vydrželo v co nejlepší formě je správní skladování. Každé cukroví potřebuje jinou teplotu a vlhkost. Proto byste neměli vše házet do jedné krabice, ale pěkně rozdělit podle typu cukroví.

Cukroví, které potřebuje uležet (slepované linecké, rohlíčky, perníčky apod.)

Takové cukroví dejte buď do krabice vyložené alobalem a ubrousky, nebo jiné, neplastové nádoby – ideální je keramická nádoba nebo různé plechové krabice a dózy. Vše přikryjte alobalem a ubrouskem a umístěte ideálně na terasu, do špajzu nebo za okno na balkón. Pamatujte ale, že teplota by neměla určitě jít nad 6 °C. Cukroví obsahuje tuk (máslo, ořechy...), který by mohl při vysokých teplotách žluknout. Směrem dolů s teplotou jít můžete – to prodlouží trvanlivost cukroví. Jen dejte pozor, aby se teploty moc nestřídaly (velké mrazy a obleva). Při střídání teplot by cukroví přemrzalo a ztrácelo by na chuti a kvalitě. Ukryjte také krabice před přímým světlem. Mimo krabice či jiné nádoby samozřejmě můžete použít i plastové krabičky, které je ale lepší skladovat v lednici. Tak nějak tomu cukroví ale více sluší jiný materiál... Pro kokosky je nežádoucí vlhkost, proto je nedávejte ani do lednice, ani do krabice. Ideální kombinací je papírový sáček, polička či krabice a pokojová teplota. Potřebují vzduch. Stejně tak je lepší skladovat tímto způsobem i křehké sušenky, u kterých není žádoucí, aby změkly a zvlhly. Nepečené cukroví vždy připravujte až zhruba týden před Vánoci. Tuky vyžadují nízké teploty, proto ani nenechávejte cukroví dlouho při pokojové teplotě na talířkách (třeba stabilně dva dny), ale raději vyndejte méně a častěji... Jakmile nějaké cukroví obsahuje máslový či jiný krém, určitě ho držte co nejvíce v chladu.

• autorka: Michaela Bebová
• www.biochemicka.cz
• foto: Shutterstock.com