Když stoupáte do hor s cílem vidět vysoko umístěný chrám v Himalájích, máte v sobě motor, který vás vede touto cestou jít. Možná nevidíte doprava a doleva a překonáte neskutečné překážky, které byste v běžném životě nezvládli. Vystoupáte do výšin, kde chrám je, a oddechnete si.

Při pohledu na chrám, který se tyčí na vrcholku hory, zažíváte pocit neskutečné krásy. Krásy vstoupivší do mysli a navozující stav klidu. Když cítíte vnitřní klid a pocit míru rozhostí se a stane se vaši celistvostí. Vítr může foukat, jak chce. Slzy nebes mohou padat v nejsilnějších proudech. Slunce může spalovat a dodávat sílu. Příroda může udeřit svou mocnou silou, a přesto chrám stojí a žije si svým poklidem. Se svými základy má chrám své poslání a v něm je projevená víra. Je v něm síla a pokora. Stejně tak to je s naší bytostí. Naše tělo je chrám, ve kterém můžeme nacházet útočiště. Hledáme-li útočiště a prostor, kde se cítíme dobře a bezpečně, je třeba obrátit svou pozornost k sobě sama. Přirozená tendence člověka je hledat venku, ale myslíte si, že je vhodné hledat okolo sebe, když vše okolo nás podléhá neustálé proměně? Hledat tak štěstí ve stále přítomné změně je opravdu těžké, možná i nemožné.

Když mysl příliš nemyslí a v těle není bolest, nastává nerušený klid. Duše v této fázi může být a zažívat sebe samu. Kvalitou duše je radost bez závislosti. Ona se často dostává ke slovu až ve chvíli, kdy právě mysl neruší a ego slepě nevede mimo vnitřní prostor. Přidá-li tělo své poplašné hlášení jako například: „Au, to koleno bolí“, je pozornost stahována k tomuto problému a je třeba k jeho vyřešení směřovat energii právě sem. V tu chvíli je duše upozadněna a vitalita organismu a těla stagnuje. Napojení na vnitřní zdroj je tak velice slabé, protože pozornost je svazována nároky těla a tužbami mysli, pro které se ego stává mluvčím. Vyjadřuje své požadavky nezávisle a dominantně bez ohledu na duši (intuici).

V životě uskutečňujeme poznání na nejrůznějších úrovních s cílem hledání štěstí. Dle tohoto cíle se můžeme přiměřeným způsobem snažit o to, aby na cestě za štěstím tělo a mysl fungovaly společně a dobře s prohloubením vědomé pozornosti dovnitř. Pečovat o tělo jako o chrám je jeden z možných přístupů ve hledání štěstí, alespoň toho fyzického, ale možná i duchovního. V Indii při návštěvě chrámů se vyzujete, očistíte se a nesete s sebou dary pro přivolání náklonnosti některého z bohů. A stejně je to s naším fyzickým chrámem. Dávejme mu dary, abychom měli fyzické i psychické zdraví, díky kterým budeme schopni cítit vnitřní spojení s ... a to nechám na vás. Zde slova nejsou důležitá.

Jednoduchá potrava bez chemických přísad a nepříliš velké množství jídla umožní dobře vyživovat fyzickou strukturu těla. Skrz tuto výživu získá i mysl dostatek energie pro svou nezatíženou činnost. A tak nosme svému tělu dary:

• kvalitní stravu, aby mu energii nebrala, naopak aby mu ji doplnila,
• pohyb, který je reprezentantem života (Například jógou se velice dobře povzbudí tělo a jeho vnitřní procesy. Popožene ho k rozpoutání vnitřního ohně, který potom dobře rozkládá potravu na živiny a současně spaluje a vylučuje vše, co nepotřebujeme. Pokud ve svém chrámu takto rozsvítíme, umožníme mu dobrou regeneraci a provětrávání zatuchlého a také zbytečného v mysli.
• relaxaci, během které dochází k obnovování vitální sil bytosti.

Tělo je dar, o který se máme starat. Mysl v něm je výbavou, kterou tělo dostalo při svém zrodu s cílem plnit úkoly, pro které bylo do zrození vysláno. Tělo je chrám, ve kterém docházíme k poznání a v němž uskutečňujěme svou karmu, na jejímž základě jsme do pozemského života přišli. Jednoduše řečeno je o nás V podstatě je vše dané a o nás je vždy krásně postaráno, i když se nám to tak nemusí vždy jevit.

• autor: Václav Krejčík
• www.vaclavkrejcik.cz
• zdroj fotky: Samphotostock.cz 

Powerjóga - nová cesta - kurz on-line (e-mail, skype) a nebo docházkový v Praze, který vás přivede ke změně.