Jméno a příjmení: Martina Čermáková Pracovní činnost: novinářka, překladatelka a autorka nově vydané kuchařky Veg mňamky nejen pro vegan(k)y Ve své vršovické kuchyni kuchtím veganské dobroty pátým rokem. Překladatelka a novinářka profesí, cestovatelka a jogínka srdcem si ze všeho nejradši lebedím s kbelíkem sojové zmrzliny po boku mého bígla. Díky (často naivnímu) optimismu se snažím inspirovat ostatní, aby dali sbohem mainstreamovému smýšlení a stravování.
Jak vás napadlo vydat vegetariánskou kuchařku?  I když najdete na našem trhu několik vegetariánských kuchařek, pokud jsou to překlady, nejsou vždycky přizpůsobeny pro české prostředí. Navíc, těch veganských spočítáte na prstech jedné ruky.  Hlavně mi chyběla kuchařka, která by živě, odlehčeně a graficky neotřele prezentovala cenově dostupná, nenáročná lahodná veganská jídla--kuchařka, kterou by do ruky vzal i nevegetarián. Stále kolují docela zkreslené předsudky a stereotypy o veganství a veganech, které neodpovídají realitě a tahle kuchařka se je aspoň touto cestou snaží bourat. Veganské jídlo může totiž chutnat výtečně, nemusí vás stát polovinu výplaty, nevyžaduje náročnou přípravu ani poučení o zdraví nebo etice.
Myslíte si, že je důležité přemýšlet o tom, co člověk sní?  Vnímat to co mám na talíři—proč to jím a jak se potom cítím, odkud to pochází a co to pro mě a pro ostatní znamená—je, aspoň pro mě, součástí uvědomnění a vůbec vnímavosti k sobě samému a okolí.  Ta vnímavost, kterou kultivujeme při józe, je tou samou vnímavostí v každodenním životě a jednat s touhle citlivostí a uvědomněním je určitě přínosnější—ať už jde o naše zdraví nebo blahobyt zvířat-- než jednat ze zvyku a bez uvážení. 
Proč být zrovna vegetariánem? Není to jedno?  Určitě bych se mohla ohnat zdravotními, etickými a enviromentálními argumenty, ale vegetariánství není ta jedna jediná idylická cesta, to určitě ne.  Mně je osobně líto, když jsou lidé odloučeni od svého okolí, odloučeni od stravy, a veganství je takovou protiváhou, tím, že vychází ze soucitu pro všechny živé bytosti a propojenosti nás všech. Teď a tady je mi veganství nejblíž, protože se jednoduše nechci podílet na systému, který jedná krutě se zvířaty. To ale neznamená, že vegankou budu do smrti—dogma si odpustím—a že veganství je to nejlepší pro každého. Vnímat jak jím, proč tak jím a vědět odkud mé jídlo pochází a co to obnáší a najít si vlastní cestu, která nemusí zapadat do stanovených škatulek, je podle mě nejzdravější. 
Jaký vztah máte k józe?  Pro mě je to prostor, kde můžu v bezpečí a klidu sloupnout všechny vrstvy a být sama sebou. Je to nedozírný prostor bez pravidel a to je pro mě hrozně osvobozující. Kamkoli jedu, jednu věc, kterou vždycky balím je moje jógová podložka. Takhle, i když se ocitnu uprostřed chaosu, mám vždycky to místo klidu.
Kdo vás na vaší cestě nejvíce ovlivnil?  Ja mám pocit, že mě každá interakce něčím obohatila. V oblasti jógy je to nejméně hrstka učitelů, kteří posunuli mojí jogovou praxi novým směrem a transformovali můj vztah k józe. Ve 25 letech je ale takových posunů celá kupa ☺.
Žijete po celém světě (alespoň mám takový dojem), kde jste nejraději?  To se mění podle toho, kde se člověk zrovna nachází, ale Praha vedla posledních pár let. Po deseti letech v cizině, bylo přirozené poznat něco co se kýčovitě dá nazvat rodnou zemí. Ale nebudu lhát, má momentální láska je Montréal. Zima je tam tuhá a práce se bez francouštiny nehledá lehko, ale to město ladně mísí kultury a híří bezprostředností. 
Co ráda děláte?  Mezi moje nejoblíbenější atkvity bezpochybně patří celonedělní kuchtění pro známé, jógovaní za soumraku, toulání se po neznámých místech, pojídání veganských krémových dortů a špenátových hamburgerů a túrování po hřebenech.
Děkuji za rozhovor!  Václav Krejčík