středa 24. 4. 2024
BLESKOVĚ
Inu je to tak, že si už doopravdy budete muset začít naslouchat. Ono to totiž jinak nepůjde. Naslouchání a přijetí zodpovědnosti za své kroky bude nyní vaším velkým tématem. Možná pouze na cestě jógy, ale dost možná i v celém vašem životě.
A jak jsem na to vůbec přišla?
Bohužel i bohudík za mě mluví zkušenost. Když jsem před pár lety prodělala velkou operaci pohybového aparátu, zjistila jsem, že celý můj pohyb a celý můj sportovní svět bude muset projít velkou proměnou. Všude jsem slýchala pouze „ne“ a „pozor“. A já jsem znovu stála na úplném začátku a učila se chodit. A s rukou na srdci prohlašuji, že to nebylo zase tak jednoduché, jak mi na začátku všichni tvrdili, že bude. Obdivovala jsem malé děti učící se prvně stát na vlastních nohou a žasla jsem nad jejich odvahou, chutí zkoušet to stále dokola a po každém dalším pádu opět vstát a jít. O bojovnících, pozdravech slunce a veřejných lekcích jógy jsem si mohla nechat jen zdát. Ovšem co jsem odmítla, bylo se jich vzdát úplně. Nějak jsem nemohla věřit tomu, že to je konec.
Kde začít?
Vždy začněte u sebe, uvědoměním si svého těla a ticha, které prostupuje vaše srdce a ukrývá odpovědi na všechny otázky, které pokládáte svému životu. Jen na vás záleží, zda se znovu postavíte, nebo zda budete sedět a naříkat nad krutou ranou osudu. Jediný tvůrce vašeho života jste vy sami, tak to je, a když ten fakt přijmete, tak přijmete i změnu, která s ním často kráčí ruku v ruce. Ne vždy jde po operaci žít jako před ní, ale vždy jde žít tak, jak nejlépe umíte s tím, co zrovna máte k dispozici, a být vděčni za každý nový den.
Čekali jste návody?
Nemám ráda škatulkování lidí do tabulek. Jsem si vědoma velikosti a také nebezpečnosti tématu „Jóga a operace“, které jsem sama hrdinně nabídla k sepsání. Nelze všechny šoupnout do jednoho pytle a říct: „Nemůžete tohle a tamto taky ne.“ Tak to prostě nefunguje. Určitě myslete na to, že je nutné se poradit s lékařem, já to sama dělám do dnešních dní, když si nejsem něčím jistá. A hned vzápětí se nezapomeňte poradit s vlastním tělem, protože právě ono vám nejlépe poví, kde jsou jeho limity. A to je něco, co vám žádný jiný člověk neřekne, ani lékař, ani lektor jógy, ani fyzioterapeut. Ti všichni vám mohou pomoci se znovu dostat na nohy, ale ty hranice musíte v první řadě poznat a určit vy sami.
Neporovnávejte se
A nezapomeňte, že když něco nemůžete, tak to neznamená, že už nemůžete nikdy nic. Jen to, že se už nedostanete do hanumanásany nebo gómukhásany, neznamená, že jste horší než ostatní jógující. Nevěřte tomu, nejste.
Na co při praktikování jógy myslet?
Myslete na ahinsu (nenásilí) k vlastnímu tělu i k vlastní duši. Nenechte se nikam donutit a dotlačit. Vy sami nejlépe víte, co v dané chvíli zvládnete a co už je nad limit.
Objevte satju (pravdivost) a vyložte si karty na stůl. Někdy máme tendenci svůj stav zveličovat, nebo ho přehlížet. Kde právě nyní jste? A kam máte v plánu dojít? A co je třeba pro to udělat?
A do třetice nezapomeňte na tapas (disciplínu), kterou budete potřebovat k tomu, abyste se znovu postavili na vlastní nohy. Někdy obrazně a někdy, tak jako já, doslova.
Přeji vám mnoho krásných dní prožitých s laskavostí a soucitem hlavně k sobě samým.
Objednat předplatné
