Když stojíme, jedinou částí těla, která nese naši celou váhu, jsou právě chodidla. Jejich jedinečná stavba a svalovina je neobyčejně pevná a silná, a to natolik, že dokáže srovnat a neutralizovat protikladné síly, které na tělo při chůzi a dalších pohybech, dokonce i při obyčejném stoji, působí. V našem světě pevných bot a dlážděných chodníků, kdy jsou chodidla otupována všemožným zahalováním, zapomínáme na jejich důležitost a naši přirozenost chodit na boso. Z toho potom plyne řada potíží, počínaje špatným držením těla, pokračuje migrénami a konče problémy s koleny. Jóga vrací přirozenost do našeho života, učí nás znovu objevovat chodidla – pracovat s nimi, masírovat je, „oživovat“ je – a dává nám tak možnost postupně napravovat škody, které jsme neuváženým jednáním možná způsobili.

Jóga vrací chodidla do života

Právě proto se jóga cvičí na boso – na první pohled tak totiž klade důraz na obnovení síly a pružnosti chodidel a spolu s nimi i na posílení spodních svalů nohou. Nedivte se proto, když vás z jógy někdy budou bolet chodidla – všechny ty drobné a drobnější svaly, které jste třeba i celá léta pořádně nevyužívali, se nyní probouzí k životu, začínají se protahovat a zpevňovat, takže jsou logicky unavené, namožené a bolí. Pokud je to i váš případ, dopřejte chodidlům, kdykoliv máte čas a prostor, jemnou masáž, abyste se jim odvděčili za to, že vás den za dnem nosí, a umožnili jim cenný odpočinek a relaxaci pro obnovu a načerpání nových sil.

Správná práce chodidel je základem správného postavení

Od doby, kdy nám byl přibližně rok, je naší nejobvyklejší polohou stoj vzpřímený – víceméně se jedná o polohu, kterou zaujímáme (více či méně správně) nepřetržitě. Základní jógovou polohou, která tento stoj vzpřímený se všemi jeho přednostmi reprezentuje, je tadásana, poloha hory. Právě zde můžeme cítit vlastní váhu, jak se uvolňuje do tří bodů opory na chodidlech, jimiž jsou v kontaktu se zemí. Právě zde můžeme pocítit oporu země, již nám dodává skrze činnost tří kleneb chodidla a jeho svalů. Ty se spojují se zvedací činností v oblasti pánve, podbřišku, hrudníku, krční páteře a horní části hlavy. Od správné práce chodidel se tak odvíjí celkově správné držení těla a fungování všech struktur, které v něm působí. Z toho důvodu bývá tadásana považována za výchozí polohu pro praxi dalších ásan – připomíná skutečnost, že nic trvalého nelze stavět na vratkých základech.

Trojúhelník jako základní struktura lidského chodidla

Ve stoji vzpřímeném, a tedy i v tadásaně, se odhaluje opěrná základna v podobě tří bodů opory, které se nacházejí na každém našem chodidle – právě podle nich bývá základní struktura chodidla označována jako trojúhelník. Hrbol patní kosti, východisko první nártní kosti a východisko páté nártní kosti představují tři místa, jimiž se chodidla dotýkají země. Linky, které tyto tři body spojují, jsou klenby chodidla, tedy tři linky zdvihu (ve skutečnosti existuje ještě čtvrtá klenba, ta se ale táhne přes kosti kotníkové). Stoupneme-li si chodidly vedle sebe a spojíme-li pomyslně tyto trojúhelníky, ukáže se nám tvar a velikost opěrné základny pro tadásanu. Těžiště těla protíná také linka svislá, která prochází přesně středem základny. A všechno toto se odvíjí od chodidel.

Jedině na pevných základech lze stavět něco trvalého

Lidské chodidlo se vyvíjelo miliony let. Všech jeho 28 kostí, které vždy člověku sloužily k hladkému pohybu i po nerovném terénu, jeho klenby i svaly se nikdy nenacházely ve svízelnější situaci než právě dnes. Vlivem nošení bot a chození po rovných zpevněných cestách totiž ztrácí svou původní funkci. Když chodidla nevyužíváme k pohybu – tedy k účelu, k němuž byla vyvinuta – dochází ke slábnutí hlubších vrstev svalů podepírajících klenby, což může zajít tak daleko, že zbude jen funkce zabraňující kolapsu chodidla. Důsledkem bývají záněty a vznik velmi bolestivých patních ostruh. Tadásana je jedním z nejlepších způsobů, jak obnovit přirozenou sílu a adaptabilitu chodidla – když opravíme základy, bude mnohem jednodušší napravit i zbytek.

• autor: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com