Zastavit čas, mít neomezeně mnoho času, tolik času, kolik chceme… Taková představa se zdá být jako vystřižená z kvalitního sci-fi románu, což je také patrně jejím největším háčkem – od reality všedních dnů je odtržená natolik, že je předem odsouzena k pachuti surrealismu. Co když ale existuje způsob, jak čas zastavit?

Způsob, jak zastavit čas?

On skutečně existuje – ten, kdo dokáže zkrotit vlastní mysl, naučí se s ní pracovat tak, aby fungovala v jeho prospěch, vnese do ní pokoru, smíření a klid, ten zvládne zastavit čas. Právě díky onomu vnitřnímu klidu a smíření. Takový člověk necítí potřebu spěchat, využívá čas, který má, tím pádem se dá říci, že jej umí sám pro sebe zastavit – onen vnitřní klid, hluboká vnitřní spokojenost, kterou je schopen prožívat, je totiž nezávislá na čemkoliv vnějším, včetně času. Kdo není na času závislý, může jej naučit pracovat ve vlastní prospěch. Jak na takovou cestu nastoupit? Jóga je odpovědí.

Jakožto pradávný ucelený soubor meditačních a pohybových technik, které přežily celé věky, nabízí jóga prostředky, jak se vydat ke kořenům vlastní přirozenosti a objevit zde klid a pohodu skrze vědomí dechu. Koncentrace na dech vede k jeho zklidnění – pomalý, klidný dech stimuluje parasympatický nervový systém, jehož činnost snižuje hladinu úzkosti a stresu. Stres a úzkost plodí spěch a naučíme-li se je zvládat, dostaneme pod kontrolu vlastní tendenci spěchat, tedy získáme více času.

Jóga je svou podstatou holistické řešení rozličných neduhů uspěchaného člověka moderního věku. Pomáhá zklidnit roztěkanou mysl, protahuje a uvolňuje rozbolavělé tělo, revitalizuje a aktivizuje naši schopnost být vědomí a šťastní, spokojení, nenucení a přirození. Pomalu, den po dni, možná, že nenápadně, posiluje naši imunitu, sebe-vědomí, důvěru v sebe sama, vědomí přítomnosti, nenucenost.

Vedle toho tlumí potřebu žít minulostí a upínat se na budoucnost, učí nás užívat si neopakovatelnosti přítomného okamžiku, v němž se zastavuje čas, protože se do něj prolíná minulost i budoucnost, a všechny tyto roviny se potom stávají jedním jediným nekonečnem, v němž se smývají hranice času, v němž je čas zastaven, protože na něm nezáleží.

Podle jógy má každý přiděleno určité množství životní energie, jíž bychom neměli plýtvat na řešení malicherností, jež nám ji ubírají. Vedle toho existuje prostředek, který nám dokáže energii dodávat. A tím je právě praxe jógy, její filosofie a zásad, což se ovšem musí dít na každodenní bázi, nenuceně, uvolněně, přirozeně. Jinými slovy - jóga nás učí neřešit, co vyřešit nedokážeme, pustit to a nechat plynout – záleží jen na tom, co je tady a teď. To je neuvěřitelně osvobozující vědomí, v němž čas zkrátka přestává existovat.

Kolik času nám dokážou sebrat rozbouřené emoce, vnitřní neklid, pocity hněvu, agrese, rozčarování… Praxe jógy nám v těchto bouřích ukazuje klid; vyjevuje způsoby, jak je zvládat bez velkých vychýlení tím či oním směrem, jak se nenechat přehnaně rozhodit a jak neuhýbat z námi vytyčeného směru; jak nesejít z cesty, jíž jsme si zvolili, jak se nelynčovat za to, že nejdeme přímo, ale přijmout, že životní cesta zkrátka je klikatá. Jóga nám ukazuje, jak se věčně nezlobit, zlobu pustit, rozpustit, a neztrácet čas a energii rozčilováním a utápěním se v negacích.

• autorka: Kateřina Hájková
• foto: Shutterstock.com