Babím létem označujeme období cca od 20. září  a začátku října, kdy denní teploty ještě stoupají k příjemným dvaceti stupňům. Noci jsou však již chladné a po ránu se často objevují mlhy, které s postupujícím podzimem vydrží i větší část dne. Zaznamenáváme tedy značný rozdíl mezi denními a nočními teplotami. V ovzduší pozorujeme zvýšené množství poletujícího chmýří, pavučinek malých pavouků, které lidem připomínaly šedé „babské“ vlasy, odtud zřejmě i název babí léto. Dříve (za našich babiček) se toto období nazývalo také létem svatého Václava, neboť přibližně v jeho polovině se slaví svátek sv. Václava (28. 9.). V Anglii této části roku říkají léto sv. Lukáše, ve Francii léto sv. Martina a v USA a Kanadě ho označují jako indiánské léto, to se však projevuje o něco později, ke konci podzimu. Tolik z definice.

Ať již říkáme babímu létu jakkoliv, pro nás je to příležitost načerpat z přírody co nejvíce síly před zimou. Máme poslední možnost, jak si užít příjemné venkovní teploty, zajógovat v parku nebo si jít zaběhat jen tak v tričku. Příroda nás přímo vybízí k procházkám. Přišel ideální čas na dovolenou strávenou brouzdáním po horách, neboť hlavní sezóna skončila, děti jsou ve školách a turistické cesty se postupně vylidňují. Příroda se zklidňuje a pomalu připravuje k zimnímu spánku. Toulky babím létem jsou jedinečnou meditací, které se nic nevyrovná. Takže máte-li tu možnost, využijte ji.

Jestliže jste léto prožili aktivně a „prosportovali se“ prázdninami, bude vaše tělo odpočinuté, plné energie a v nejlepší kondici. Pokud jste ho naopak prolenošili u bazénu a grilovaček, je nejvyšší čas trochu zabrat, aby vás zima nezaskočila.

Zlepšete kondici

Většina jógových center nabízí od podzimu nové lekce a mění rozvrhy. Poohlédněte se po té své hodině a nezapomeňte vyzkoušet i nějaké novinky. Možná budete nakonec mile překvapeni a u nové lekce zůstanete. Každá nová zkušenost je dobrá a i přesto, že nebude podle vašeho gusta, alespoň jste to zkusili. Využívejte energii stále ještě silných slunečních paprsků a pohybujte se co nejčastěji venku, nasávejte tuto energii do sebe všemi prostředky, ať máte v zimě z čeho čerpat.

Dobrá kondice ovšem neznamená jen svaly a zvládnutí půlmaratonu, je to především silný organismus schopný ubránit se všudypřítomným bacilům a virům, které na nás v podzimních plískanicích ve zvýšené míře čekají.

Nabijte se vitamíny

Všichni víme, že prevence je nejdůležitější, proto nečekejme na chřipku a nadopujme se vitamíny již teď. Nemám na mysli polykání množství vitamínových pilulek a různých potravinových doplňků, tam bych naopak vyzývala k obezřetnosti a střídmosti. Myslím na, u některých nepopulární, ovoce a zeleninu. Dozrávají jablka, hrušky, sklízíme dýně, zelí i kořenovou zeleninu, to jsou ony „superpotraviny“, které nyní naše tělo potřebuje. V kombinaci s pohybem na čerstvém vzduchu není lepší prevence.

Prodlužte životnost svým bylinkám

Bylinky mám nejraději čerstvé, ale podzim je zde, a proto nastal čas zbylé bylinky z truhlíků sklidit, dokud mají ještě zelené listy. Abychom si prodloužili dobu jejich použití až do příští sezóny, můžeme je zpracovat několika způsoby: zmrazením, sušením nebo louhováním v oleji či octu.

Nejjednodušší a nejrychlejší způsob jejich uložení je zmrazení. Oddělte stále zelené lístečky od stonků a uschlých částí, můžete i nadrobno nasekat, rozdělte je do malých pytlíčků či krabiček a vložte do mrazáku. Jak snadné, nezapomeňte si je ovšem označit, abyste se v nich později vyznali.

Pravděpodobně nejužívanější metoda, jak si bylinky dlouhodobě uchovat, je jejich sušení. Sušit můžete na vzduchu, v sušičce, na kamnech nebo v troubě. Sušte pouze čerstvé a čisté bylinky. Větší trsy rostlinek zavěste „hlavou dolů“ na suchém, dobře větraném místě, ale pozor, nemělo by na ně svítit přímé slunce. Při zavěšení je můžete vložit do papírového pytlíku, ve kterém si bylinky lépe zachovávají barvy a nepráší se na ně. Výhodou bezpytlíkové varianty je zas proudící vzduch, který bylinky vysuší rychleji a zůstává v nich více aromatických látek. Výrazně rychlejší metoda sušení bývá pomocí tepla. Ideální je elektrická sušička s možností regulace výkonu, případně trouba s teplotou v rozmezí 30–40 stupňů (dvířka by měla zůstat pootevřená kvůli cirkulaci vzduchu). Použijete-li příliš vysokou teplotu, bylinky ztratí barvu i většinu účinných a aromatických látek. Proto když vidíte, že lístky během sušení výrazně zhnědly až zčernaly, hned víte, že se stala chyba (mohlo by to být i příliš dlouhou dobou mezi sběrem a sušením). Tyto bylinky jsou již znehodnocené a pro další použití nevhodné. Správně usušené bylinky při pomačkání šustí, rozpadají se na malé částečky, jsou křehké a lámou se, případně se dají snadno rozemnout mezi prsty. Uskladňujeme je nejlépe ve vzduchotěsné uzavíratelné nádobě, aby nezvlhly a nepustil se nám do nich nějaký nevítaný hmyzí host. Obyčejné šroubovací sklenice jsou plně dostačující. Jestliže jsou nádoby z průhledného skla, je lepší umístit je na tmavém místě.

Jednoduše si můžete vyrobit také bylinkový olej nebo ocet, které pak během celé zimy využijete při vaření. Jak na to:

Do olivového oleje vložte bylinky, jaké máte rádi, a nebojte se i namíchat. Například pro italskou kuchyni se báječně hodí směs tymiánu, rozmarýnu a bazalky. Nádobu dejte do trouby na pět až šest hodin a nastavte na 60 stupňů. Po vychladnutí scedíme a přelijeme do čistých nádob. V chladném sklepě nebo spíži vydrží až do příští sezóny.

Jiný postup používáme při výrobě bylinkového octa. Hodí se vinný ocet, který přivedeme k varu, poté ochladíme přibližně na 40 stupňů. Mezitím vložíme bylinky do nádob a takto zahřátým octem zalijeme. Jednou za čas protřepeme. Po několika týdnech můžete bylinky zcedit, ale není to nutné.

Přeji všem, abyste si užili krásné babí léto plné pozitivní energie a ta vám v těle i myslích vydržela až do jara. 

• autor: Martina Horáková
• www.py-martina.eu
• foto: Shutterstock.com