Organismus si na ni totiž postupně zvykne, vytváří si podmíněné reflexy (v pavlovském slova smyslu). Jelikož přesně ví, které polohy budou následovat, může se na ně připravit a reagovat na ně. Tělo se stává stále pružnějším, provedení jednotlivých ásan je pohodlnější a hlubší. Dostáváme se do poloh, jsme v polohách a praxe vnitřní se propojí s praxí fyzickou.

Rišikéšská sestava

V legendární knize, která dnes představuje skutečnou jógovou klasiku, „Učím se jógu“, Lysebeth dává za příklad rišikéšskou sestavu, která se vyučuje v ášramu svámího Šivanandy. Celá série zabere sotva půl hodinky, což je podle Lysebetha pro zaměstnaného člověka moderní doby schůdné a umožňuje to praktikovat denně bez vymlouvání se na nedostatek času.

9 poloh

V sestavě se objevuje celkem 9 poloh. Jedná se o svíčku (sarvángásanu), pluh (halásanu), rybu (matsjásanu), předklon vsedě – kleště (paščimóttánásanu), kobru (bhudžangásanu), kobylku (šalabhásanu), luk (dhanurásanu), torzi (ardha matsjendrásanu) a stoj na hlavě (šíršásanu). Zakončení by mělo proběhnout přes praxi uddijány či naulí, dechové cvičení až k závěrečnému klidnému spočinutí v šavásaně.

Přesný sled poloh vycházející z tradice ověřené zkušenostmi

Jednotlivé polohy na sebe v rišikéšské sestavě plynule a logicky navazují. Praktikují se v určitém předepsaném sledu, který by se neměl překračovat a měnit. Ten odpovídá přesným pravidlům vyplívajícím z tisícileté zkušenosti. Každá poloha má svou protipolohu, doplňuje či zvyšuje účinky předchozího cviku a připravuje tělo na vykonávání cviku dalšího. O tom všem informuje Lysebeth čtenáře své knihy, a seznamuje je tak s přednostmi nejen rišikéšské sestavy, ale také principu cvičit dokola tutéž a jednu jedinou sestavu.

Zlatá střední cesta

Co je pro nás jóga? Čím je pro nás jóga? Jóga představuje zlatou střední cestu bez extrémních vychýlení tím či oním směrem. Může pro někoho představovat extrémní vychýlení ze zaběhlého režimu setrvalé opakování jedné stejné sestavy? Jistě ano. Může někdo na opakování jedné a stejné sestavy začít ulpívat? Jistě ano. Může někdo pro opakování jedné sestavy zanevřít na ásany další a přestat se v tomto směru vnitřně i fyzicky rozvíjet? Jistě ano. Jenže podobně bychom mohli odpovědět, i kdybychom se ptali opačně. Moje učitelka Míša Svatošová mi vždycky říká, ať se v každé situaci ptám, co mi to přináší. V oné otázce se skrývá odpověď. Není důležité, co nám, kdo říká nebo radí, nebo co si kde a o čem přečteme. Důležité je, co nám to přináší.

Co mi to přináší?

A tak si zkuste sami pro sebe a v sobě zodpovědět tu otázku. Co mi přináší opakovat dokola tytéž ásany? Jóga je klid. Plynutí. A to plynutí se děje i v jedné jediné poloze. V sedu se založenýma nohama. Pro jógové plynutí nemusíme střídat polohy. Vyvíjet se můžeme, vnitřně i fyzicky, i v rámci jedné jediné polohy. Důležité je neulpívat. A ulpívat můžeme na praxi, která bude stejná, zrovna tak jako na praxi, která se bude každý den měnit. Pravdou jistě je, že ve známých polohách se dokážeme obrátit sami k sobě a setrvat zde lépe než v polohách, které nám nejsou pohodlné a příjemné, jsou pro nás cizí. Mysl i tělo jsou zde rozptylovány četnými podněty ztěžujícími koncentraci na dech a dráhu, kterou v těle vykonává.

Literatura

André van Lysebeth: Učím se jógu.

• autor: Kateřina Lukášová
• www.cestoujogy.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com