Rozložil jsem jógovou podložku na zem. Posadil se a začal dýchat. Uvědomoval jsem si celé tělo. Kaphálabháti rozbouřilo vnitřní oheň, aktivovalo mozek, a aby se opět vše stabilizovalo, byl potřeba čas. Ten nastal v sedu. Tělo se usadilo, natáhlo svou korunu do nebes a pevně se opřelo o zem. Jako hromosvod, který spojuje to nejdůležitější (pevnost a pružnost s otevřeností a možnostmi) … bylo mé tělo a já jsem vypnul mysl. Zkusil jsem to a chvíli to šlo. Vše jen bylo.

Po chvíli se opět tělo zvedlo, začalo praktikovat různé pozice, včetně energetizační praxe nazývané pozdrav slunci, která rozproudila energii. Cítil jsem, jak to ve mně tepe a tepe, jak srdce pracuje, plíce ventilují a svaly celého těla pracují. Společně s rytmem dechu jsem byl v každém dalším slunečním cyklu dál a dál. Bylo to úžasné spojení s tím nejdokonalejším, co v nás je – životem, jehož oznamovatelem je dech, který tvoří spontánní radost. Do cesty pozdravu slunci postupně přišly silné pozice bojovníků, ve kterých člověk cítí vítězství sám nad sebou, nad svou pohodlností, která často člověka ovládá. Stojíte-li však na podložce, ideálně pravidelně, tak opravdu trénujete svůj vnitřní řád, a organizujete tak každý svůj krok. Dech všem krokům nechává určitou míru volnosti a klidu, ale řád pomáhá v chodu celého vesmíru. Je to rituál, který šetří energií, kterou byste ztratili ve chvíli přemýšlení, zdali si stoupnout na podložku a cvičit jógu, nebo ne. Je pravda, že nemám každé období stejné a občas z pravidelnosti vypadnu. Někdy se tak děje pro pochopení… pochopení, jak rádi tu praxi jógy máte, anebo jestli to je jen naučený zvyk a vy se k tomu nutíte. Pokud se vám stane, že to zrovna určitý čas nejde, tak se jen zamyslete, proč to tak je a co je cílem toho „nejde to“. Je-li to lenost, přemozte ji, a je-li to něco důležitějšího, je to v pořádku. Třeba opět přijde čas, že se k radosti ze své praxe vrátíte. Nejhorší je… nemít radost a praktikovat se zapřením proto, že ostatní to dělají a že se to má. 

Bojovníci nebojují s nikým okolo. Opravdu ne. Jsou soustředění, trénují mysl a orientují její pozornost. Vedou ji cestou dovnitř, aby se uměla orientovat a v množství vjemů si vybrala jen to „jedno“ a tomu věnovala co největší časový úsek. Bojovník 2 procvičí vaše kyčle a nohy, a když v něm zavřete oči, máte možnost procítit tu pevnost země pod nohama. Síla koncentrace vede k vnímání a žití pevně orientovaného cíle, i když máte zavřené oči. Prostě vidíte svým vnitřním zrakem a intuice vás vede. Je to, jako byste tvořili symfonii, ve které vše má svůj podstatný úkol v rámci celku. Krásně zní váš dech, srdce bubnuje, mysl diriguje a jen jste. Tělo se uklání mnohými směry, dělá další pozice, jako lev, kočka, stůl, strom, svíčka, pluh a pak se postaví na hlavu. Opře se o ni, nohy se postaví do nebe. Jak jiný pocit. Jak úžasná síla otočení se a jak silné změny v těle a mysli nastávají v pozici, a především po ukončení pozice. Jako by začala nová doba pokaždé, když se objevíte v pozici stoje na hlavě. A to je úžasná transformace, která přichází každou jógovou praxi. Vše se nově nastavujeme, ač už den před tím, jsme byli nastaveni. Ale vítej… každé nové ráno a pomoz nám opět se vycentrovat v množství dějů, které se odehrávají v momentech vědomé koncentrace – teď a tady.

Celý systém… „člověk“ byl rozpohybován. Pozice ho mačkaly, natahovaly, otevíraly a přenášely vždy do nové, kde vše probíhalo znovu. Mysl se udržovala svou pozorností u dechu a u doteků, někdy i nekomfortní zóny, se kterou se seznamovala. Právě v ní nastávají ty největší posuny, ve kterých se vyvíjíme. Na povrchu těla se objevil pot, protože dynamická praxe powerjógy povzbudila vnitřní oheň, který zevnitř začínal vypalovat pryč to, co mělo odejít. Tělo se unavilo a mysl nabyla na lehkosti, která s jógovou praxí souvisí. Vše vstávalo, probouzelo se, jelo na plný výkon, uklidnilo se a nyní uléhalo, aby vše mohlo doznít a vyladit se. Nejúžasnější pozice z jógového spektra přišla… mrtvola. Odevzdání se gravitaci, spojení se se zemí a ladění energetiky celého systému nastává právě v šavásaně. Vše jen je!

Když se mě někdo zeptá, jakou pozici v józe mám nejraději, očekává, že řeknu náročnou pozici, čímž bych oslnil. Ale pro mě slunce září, síla vyvěrá v celém systému powerjógy, a především v závěrečné pozici mrtvoly, kdy jen jste. Když se máte probrat do „reality“, nechcete uspěchat ten návrat, a vlastně se vůbec nechcete vrátit. Jako byste někde byli. Bylo vám tam dobře a vy nevíte, kde jste byli. Tak úžasný je pocit „šavásana“, že v něm pobývat je slast, radost a láska… a já ji prostě… miluji!

• autor: Václav Krejčík
• www.vaclavkrejcik.cz
• foto: Shutterstock.com