A můj ostrov se začal otřásat v základech. Šťastná, avšak zároveň nevyspaná, obtloustlá a neumytá jsem najednou neměla ani dost energie, ani bdělosti, a nakolik jsem disponovala sebekontrolou a sebeovládáním, na to by vám spolehlivěji odpověděl můj partner. 

Před otěhotněním, a ještě i v době těhotenství, mi vnitřní klid, stabilitu a energii pomáhal udržovat arzenál zvyků a rituálů, které se týkaly jak nepřímých zdrojů radosti a energie, tedy partnerského vztahu a profesního vývoje, tak zdrojů přímých – patřila sem například pravidelná jóga, meditace, masáže, sauna, kosmetika, setkávání s přáteli, ale také třeba i občasné zapisování do deníku, dobré víno či sex.

Po porodu se však stalo něco nečekaného. Všechny mé zvyky a rituály byly ty tam. Jak pára nad hrncem zmizely i tak samozřejmé aktivity, jako je dostatečný spánek či pravidelné mytí vlasů. Téměř tři týdny jsem žila v euforii z miminka, prožívala jsem největší životní štěstí, přepadaly mne myšlenky, že když mám zdravou holčičku, nemusím od života už nic chtít. Byly to krásné časy, bohužel skončily ve chvíli, kdy mi v krvi klesla hladina obšťastňujících hormonů, a já se probudila s pocitem, že jsem neskutečně ošklivá, neskutečně unavená a s neskutečně nejistou budoucností, poněvadž jsem netušila, co budu dělat dnes, natož zítra. Chvíli jsem tesknila. Partner mi nakázal, ať se jdu vyspat, že malou pohlídá. Když jsem se posilněná spánkem probudila, věděla jsem, že už dále nemůžu svůj život stavět pouze na své holčičce, bylo by to zhoubné jak pro mne, tak pro ni. A tak jsem se pustila do nového dobrodružství – začala jsem s dítětem po boku objevovat své nové zdroje. Nejdřív zafungovalo, že jsem se začala zase pravidelně mýt a líčit, zašla si k holiči, na kosmetiku, manikúru, pedikúru. Při pohledu do zrcadla jsem měla o něco lepší náladu. Začala jsem ve volných chvílích během dne cvičit pozdrav slunci, abych se protáhla, uvolnila neurotransmitery pohody v mozku a ulevila bolavým zádům. Zatímco babička hlídala, vyrazili jsme s partnerem na rychlonákup oblečení, aby mě přešla deprese z toho, že se už nikdy do ničeho nevlezu. Dvakrát týdně jsem povolala slečnu na hlídání vozit kočárek, abych mohla v klidu uklidit, neboť jsem po pár týdnech nepořádku zjistila, že mi čistý domov dělá neskutečně dobře na duši. No nebudu zde vyjmenovávat, jaké další rituály si vpouštím do života. Chci jen přiblížit, že své zdroje stability a energie nacházím po střípkách. A věřím, že když v hledání střípků radosti nepolevím, svůj pevný ostrov zase brzy postavím.   

• autor: Mgr. Alexandra Hrouzková, psycholog a somatický kouč, My Life Studio
• www.mylifestudio.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com