Žijeme ve společnosti, která, více či méně, má vše. Žijeme v dostatku, hlady netrpíme, můžeme pracovat a tvořit své cíle, pokud se daným způsobem rozhodneme. Máme rádi dobré jídlo, někdo si rád pochutná na dobrém vínku, nebo pivu, rádi cvičíme jógu a staráme se o sebe, nebo si jen tak užíváme. Není možné paušalizovat, protože setká-li se skupina lidí, tak všechno spektrum možností i představ, jak žít “svoji spokojenost” se mísí i projevuje. Co pro druhého je výborné a žádané, jiný odmítá a naopak. Prostě práce ve skupině lidí je vždy… balancováním mezi možnostmi, hranicemi i záměrem. 

Posledních několik let organizujeme jógové retreaty společně s Blue Banana Travel nejenom za pohodlím resortů, ale také za poznáním. Poznávání krajin a kultur miluji, a tak jsme to zkusili zařadit i do nabídky cest, kam se já společně s Jakubem, tedy Energy Studiem každý rok vydáváme. Vůbec nehaním dovolené typu - pláž, jóga a relax. Mám je také rád, ale stačí mi relax náplň jednou v roce, a to je pro nás období června. Vždy letíme, většinou do evropské destinace, kde máme opravdu se začátkem června potřebu “vypnout”, užívat si slunce, moře, dobrého jídla, vína i hotelových služeb. S tím, když se spojí jóga a parta lidí, která se neustále proměňuje, ač jádro zůstává stejné, tak o nová i stará přátelství není nouze. 

Většinu cest během roku však plánujeme jako poznávání s jógou. Několik základních “táborů” a z nich výlety za poznáním, ráno nebo i večer jóga - dle typu pobytu a náročnosti na transfer. 

Tedy - zrelaxujeme, cvičíme jógu, dýcháme i meditujeme, ale i něco zažijeme a poznáme. A to je nyní i aktuální případ pobytu na Bali a Jávě. Na této jógové cestě po Bali a Jávě jsem sepsal různé postřehy, které se projevovaly na asijském jógovém retreatu, tedy často v místech, která jsou naprosto geograficky, kulturně, nábožensky i sociálně zcela odlišná od těch, která známe my a nebo od těch, na kterých v našich podmínkách lpíme.

-----------------------------------------------

Ještě pár hodin jsem na indonéském ostrově Jáva. Vydal jsem se směr letiště s přeletem, respektive návratem na Bali do městečka Ubud, kde svůj jógový retreat zakončím několika dny - právě v tomto turistickém ráji, kde pro turisty je vše vyladěné do posledního detailu. Krásné hotely, vily s bazény, cool bistra, trendy restaurace, espresso, víno, koktejly - to vše, co známe z naší kultury. V Ubudu budu již podruhé a pokud bych hledal radost, bezstarostnost, jógu a pohodlí pro západního turistu, určitě strávím v Ubudu víc času.

Návrat do Ubudu po 8 letech byl silný. Ubud se rozrůstá. Všude jsou designové, trendy bary a restaurace, z reproduktorů zní za večerů živá hudba, nebo omamné dunění skrz stěny domů. Velké zácpy skútrů a aut, neustálý pohyb na ulici - to je naprosto nová dynamika Ubudu. A jelikož jsme sem přeletěli z Jávy, kde o turismu a turistech a jejich nárocích “naštěstí” zatím nevědí, tak to byl pořádný šok, ale pro mnohé i radost, že objevili opět i to, na co jsou zvyklí ve svém životě.

Začali jsme na Bali. 4 noci strávené v resortu u oceánu, abychom se vzpamatovali ze změny časového pásma, letu cca 15 hodin dlouhého, ač rozloženého. Letěli jsme do Dubaje a skončili v Denpasaru (Bali). Hodinový transfer do resortu nás naladil na to “vypnout” a jen pobývat na pláži Balangan, surfařském teritoriu. My však v plánu surf neměli, zato cvičení jógy, práce s dechem a pozorností mohla v resortu La Joya probíhat ráno a večer. Písčitá pláž, bazény v resortu, velké teplo a vlhko, razantní změna časového pásma, nás natolik zpomalily, že i jóga byla spíš jemná a dechová, než jsem měl v plánu. Ale to je na cestách to kouzelné. Přijet někam, odevzdat představy a být v místě, s místem a podmínkami, lidmi tak, jak situace přinášejí. A to je, ruku na srdce, také výzva. Zbavit se představ… třeba o tom, jak na jiné části zeměkoule by měli lidé i služby fungovat. Pustit to a užívat si, že člověk může zakusit něco jiného. V té jinakosti je poznání. Možná v danou chvíli je na místě “štronzo” a “paf”, ale po přijetí nastává mír a klid. Pak věci a vše plynou. To je přítomnost.

Čas strávený v resortu La Joya byl opravdu relaxační. Úžasné masáže, cvičení jógy, povídání si při společných setkáních, dospávání jetlagu, čtení knížky, dívání se na oceán. Chůze v písku po pláži, dobré jídlo a pozorování “nové” situace. To je zpomalení. To vypne náš přesympatizovaný život (aktivita sympatické části CNS) a přepne nás do módu - relaxace (parasympatikus). V běžném životě pro to dostatek času není. Ale na dovolené? Právě pro to slovo “dovolit si” je základ a význam samotného slova.

Mysl i tělo společně dohromady zažívají vzrušení… třeba jen při pohledu na krásnou přírodu, vulkány a hory, západ či východ slunce, vlny rozbíjející se o útesy, zvuky fauny  a barevnost flóry, to vše pomáhá nastolit v organismus hormonální koktejl homeostázy (rovnováhy). Ano, překročili jsme několik časových pásem, vnitřní hodiny se rozhodily, cestovali jsme letadlem a zanechali uhlíkovou stopu, ale i přesto je to úžasný pocit, který naše tělo i duše potřebují.

Jedu autobusem, pozorujíc jávanské obyvatele obdělávající velká i malá rýžová políčka, balící suchou trávu, sbírající kokosy, zametající bordel před svými obydlími, ženy věšící prádlo do přírodních sušiček (šnůra + ramínko), přepravujících se pěšky, na motorkách, skútrech i v autech. To spektrum vjemů a schopnost si všímat, se vždy na dovolené, když vypnete, aktivuje. Vidíte detaily. Všímáte si v běžném životě nepovšimnutelného. Je to úžasný trénink v současné době tak moderního směru “mindfulness”. 

• Na Jávě máte možnost vidět i navštívit nádherné chrámy, jako jsou Borobudur nebo Parambanan, který byl vzorem pro kambodžský Angkor Vat. Vidíte jednoduchost a ne zcela pro turistu zajímavosti, které by uspokojovaly touhu po zážitcích a běžných chutích. Vidíte lidi a jejich výrazy, tváře, milé a všudypřítomné úsměvy, jednoduchost. 
• Při toulání se hlavní ulicí v Yogyakartě na klasickou restauraci, když máte hlad, nenarazíte. Ano, jsou tam různá rychlá občerstvení, která se i našim podobají, ale všechno funguje v systému street food, ne tak jak bychom si asi představili my např. z Prahy, ale opravdu….pouliční posezení na obrubníku, nebo na malinkatých plastových židličkách u stánku, kde rýže je základ k tomu vše ostatní (viz. níže). A musím se přiznat, že i já jsem posléze zvolil cestu zpět k hotelu, kde na ulici byly restaurace s klimatizací a tam jsem se najedl v klidu a už s vědomím toho, že jídlo znám. 
• Jáva má, jako jedna z provincií Indonéské republiky, má svého sultána, který je i guvernérem provincie. Nemá mužského následovníka, má 5 dcer, a tak se uvidí, co se stane dál, protože vládu lze před pouze mužskému nástupci. Ano, sultanát má jasná muslimská pravidla, která ani sám sultán nemůže ohýbat dle potřeby.
• Viděl jsem, že i malé holčičky, ač by nemusely, jsou netradičně zahalovány do “Islámu”a k mému překvapení - stejně tak celá Java. Což pro mě oproti Bali bylo velkým překvapením a s ohledem na následný návrat do hinduistického Bali, i skličující. Mám k tomu jen pár slov - a nechci nic hodnotit, ale napíšu si je zde: utlačenost, nemožnost vzkvétat a projevit se - být sám sebou. Závěr si z toho už musíte udělat sami - ideálně samotnou návštěvou Jávy. 
• Už vím, že když jíte, nůž na stůl nepatří, protože to je nepřátelský předmět. 
• V jídle převládá maso ve smažené úpravě, rýže na nekonečno mnoho úprav, husí a kuřecí krky, pařáty visí v pouličních stáncích. Jedno z nej jídel Nasi Goreng (smažena rýže) je zárukou, když neradi riskujete a zkoušíte neznámé pokrmy. 
• Vím, že když směníte peníze na Jávě, z peněženky nezmizí, jako v Ubudu. Přinejmenším ne tak rychle.

Jáva dělá vše pro přilákání turistů, kteří tu nyní příliš vidět nejsou. Ale jak říkám, turisti často hledají víc vnější krásy, než krásu v lidech a místní přirozenosti. Hledají to, co mají rádi a často, bohužel, zapomínají na to, že přijeli někam, kde jsou pouhými hosty a ne těmi, kteří to mají měnit. Znám to z Indie. Sedět na ulici a pozorovat lidi je víc, než vstoupit do podobného chrámu, kde jste byli předevčírem. Posadit se a dívat se na lidi. Zkusit místní “street food”, posadit se na zem, jíst pravou rukou, vychutnávat si, co místní kuchyň nabízí... na to nikdy nezapomenete, ale chrámy a věci vně postupně splynou. Výraz a smích holčičky naplní vaši duši a energetickou zásobárnu víc, aspoň to je můj vjem z cestování. Miluji také poznávat zajímavosti, ale pak si někdy sednout a jen se dívat, být… to pro mě  je Jáva. 

A tak toto byl opravdu jógový retreat k poznávání a zamyšlení se. A myslím si, že nám všem to bude postupně teprve docházet a dobíhat. Už jen při pohledu na “tuny” fotek musím říci, že za 12 dnů jsme toho neskutečně zažili a prožili.

Velké díky pak patří Karolíně a Blue Banana Travel, která nás Bali a Jávě prováděla a zasvěcovala do jejich místní kultury. Bez toho by se mnoho prožitků ztratilo nebo zůstalo nepochopeno. 

• autor: Václav Krejčík
• www.vaclavkrejcik.cz
• foto: archiv autora, Jakub Šamberger, Karolína Idris Štraus a další spolucestovatele

Inspiroval vás jógový retreat? Poleďte s Vaškem, Jakubem a Karolínou na krásný břenový Mauricius a nebo v dubnu/ květnu opět s Karolínou na Bali.