Kdo mě zná, ví, že spojitost mojí osoby a Indie nešla dříve do kupy. Mé znamení zvěrokruhu, Panna, nesouvisí se špatnými životními podmínkami, nečistotou a nekrásou, a to vše s sebou přináší cestování po Indii. Ale to není nejzásadnější problém. Problémem je, že představy omezují náš seberozvoj a posun v cestě za poznáním, a proto jsem vděčný, že moji blízcí, Jakub i mí přátelé, chápou mou touhou pravidelně dvakrát do roka zmizet z kanceláře a usídlit se někde… v Indii.

Jsem rád v pohodě, v klidu a ve své komfortní zóně. Navzdory tomu ji rád bořím, protože poznávání sebe sama v komfortu není tak intenzivní. A já si náruč Indie naprosto užívám. Trpím a raduji se v ní a potom se znova skládám. Po mém návratu zkouším vše zanést do „běžných i neklidných podmínek“ a začlenit se do systému fungování a povinností, které v naší kultuře mám. I když si sami tvoříme svou cestu a jsme za ni odpovědni, je to někdy náročné zvládnout, právě kvůli egu, společnosti a komunitě, ve kterých se nacházíme. Je to výzva… která za to stojí.

Na své cestě jógou i životem jsem pochopil, že to, na čem mám pracovat, je – věřit si, a to, co můžu podělat je – chválit se a příliš se tetelit tím, co dělám. Každý z nás je jedinečný. Je dokonalý a dělá všechno, jak nejlépe umí. Nedělá-li to tak člověk, musí prožívat vnitřní peklo a ztrácet se sám v sobě. Musí to být životní nepohoda a po té já netoužím. Proto dělám to, co dělám. A tak si myslím, že být sám sebou a být si jistý tím, co člověk dělá a čemu věří, je devízou každého nového dne. V Česku je hřích být úspěšný, sebevědomý, odpovědný a věřící své cestě. To se prostě trestá. Já však věřím, že časem se ukáže, že snaha každého člověk posunout se, i třeba pouhým vyvoláním dobré nálady lidí, je prospěšná.

Já od svých historických aerobikových kořenů jdu proti proudu a je mi ctí, že mohu i jógové vody čeřit. Moje nová kniha, která s jógovými pozicemi nemá vůbec nic společného – Indická ulice aneb Hledání štěstí – je o cestách, absolutně bez ásan a jógy na podložkách. Ale to, co jsem se naučil na podložkách s powerjógou, využívám a začleňuji do každého dne. Zkouším to a také jsem to zkusil zapracovat do mého přístupu v indických ulicích. Nejsem dokonalý prototyp jógového úsměvu a spokojenosti. Jsem normální kluk, vlastně asi muž směřující k padesátce, který má jógu – powerjógu – rád a bere ji jako součást svého života, dobré kondice a podpory pro dobrou náladu. A co více je třeba? To se vždy sám sebe ptám. Nehledám mysterióznost, netoužím po definované duchovnosti a duchovnosti znamenající nadřazenost. Toužím jen po klidu a radosti z toho, že společně můžeme působit na kvalitu a sílu úsměvu každého z nás. Nejde mi o dokonalost sebe sama v jógových pozicích, ale jde mi o pochopení, že v „zastavení“ se dějí věci. Můžu pouze cvičit a bavit se pozicemi. To není problém a také to umím. Ale pochopit, že zbavit se žádostí a tužeb v jakékoliv formě, včetně neustálého pozicového, pracovního i osobního zlepšování se, je silou pro cestu vpřed, poznávání a objevování sebe sama, a to je můj cíl. Jsem schopný pracovat sám se sebou, rozpoznávat své slabosti i přednosti a využívat je pro svůj posun na své cestě (upřímně – ne vždy to 100% jde).

Na konci září vyjde má nová kniha Indická ulice a v ní možná inspirace nejen pro cestování po Indii, ale také v hloubi své duše. Přináším důležité úryvky z Bhagavadgíty i Jógasútry, jako výsledek mých zkušeností v situacích a prožitcích indické ulice. Zábava i slzy, to jsou amplitudy emocí, které jsem přenesl do knihy Indická ulice, a těším se z toho, protože mě psaní opravdu baví. Navíc jsem zpracoval mytologii, vývoj a historii jógy na základě mého studia na FF UK a objasňuji tím i hinduistickou symboliku indické ulice, toho, co v ní jste schopni najít. S novou knížkou si nezacvičíte, ale praxi můžete přenést do každého dne – mentálním přístupem.

Žijte jógu… to není jen o cvičení, ale o přístupu k sobě sama, životu i světu, Vesmíru, když nestojíte na podložce.

• Václav Krejčík
• www.vaclavkrejcik.cz
• foto: archiv autora