Praxe života jako cestování

08. 07. 2019


Často se říká nebo píše – žijte jógu, přeneste praxi z podložky do života, praktikujte i mimo podložku. Co se tím ale vlastně míní? Co vlastně znamená jógový život?

Letní období je spojeno s cestováním. Táhne nás to do dalekých a neprobádaných míst – objevovat, zakoušet a pozorovat. Neznámé a exotické je lákavé svou nevšedností a neokoukaností. Jen pozor, abychom při tom strkání hlavy do výšin poznávání vnějšku nezapomněli na poznávání sebe sama. Když totiž do cestování vložíme sebe, může nám o nás samých mnoho prozradit. Mimo jiné i odpověď na otázku, proč vlastně cestovat.

Často se říká nebo píše – žijte jógu, přeneste praxi z podložky do života, praktikujte i mimo podložku. Co se tím ale vlastně míní? Co vlastně znamená jógový život? Vstávat každé ráno v šest hodin, sprchovat se ledovou vodou, hodinu praktikovat, nejíst maso, nepít alkohol, být střídmý a uměřený, nezatěžovat se maličkostmi? Ano i ne. Záleží, co se ukrývá za popisovanou formou. Jaký je v ní obsah. Pokud dotyčný ony činnosti vykonává jako rituály, bezmyšlenkovitě, o jógový život se nejedná. Jedná se o formu bez obsahu. Protože jóga, to je obsah. Jóga je duše. Jóga učí a pomáhá objevovat naše vlastní já a pracovat s ním tak, aby se uvolnilo a osvobodilo od stahujících svodů mysli a vnějšího světa. Jóga nás učí neutíkat, ale být u sebe a se sebou. Všímat si dechu, který nás dovede do hlubin vlastního nitra. Učí nás nadhled, dívat se a nehodnotit, sledovat a nesoudit. To je jógová praxe, kterou můžeme z podložky přenést do každodenních života.

Nestranný svědek

Představte si sami sebe jako hlavního hrdinu filmu, který sledujete. Film vám dá jistý odstup – můžete na sebe nahlížet bez subjektivního hodnocení, sledovat vlastní reakce a chování, a pozorovat, co ve vás určité impulsy vyvolávají. Ve filmu zažíváte různé situace. Příjemné i nepříjemné. Hezké i ošklivé. Radostné i stresující. Je to ale pořád jenom film. Takže jste ušetřeni nepříjemných doprovodných pocitů třeba strachu, jako je mrazení v zádech nebo nervozity, jako je nutkání na stolici nebo stresu a úzkosti, jako je tlak na hrudi.

Naopak si více všímáte původce těchto pocitů, což vám dává návod, jak se sebou pracovat, aby s vámi takto nemávali. Film vám dává nadhled, odstup, možnost objektivně nahlížet a nesoudit a nehodnotit. Ve filmu navíc nejste sami. Jsou tam i další hrdinové. Nahlížíte na ně podobně. Jste k nim daleko méně kritičtí, než byste byli ve skutečném životě. Protože se přeci jedná jen o film. Přesně takovému nadhledu učí jóga. Učí vás postavit se do role svědka, který je součástí, ale jen se dívá. Nehodnotí. To je pro něj osvobozující.

Hrdinou vlastního filmu

Jógová praxe, kromě toho, že je velmi užitečná, je také mimořádně zábavná a hravá. Dává vám možnost stát se hrdinou vlastního filmu, kde hrajete a zároveň se díváte. Jste tedy samozřejmě sami se sebou ztotožnění a plně přítomní všeho, co děláte, ale zároveň je ve veškerém vašem počínání přítomen onen nadhled v podobě svědka, diváka, který se dívá. Zkuste se takhle dívat na všechno, co vás potkává, a potom sledovat, jak to na vás působí. Z nepříjemné zkoušky, pracovní schůzky, telefonního hovoru, situace v autě, tramvaji, v kině, z nervozity před důležitým setkáním, se tak stane možnost ke zkoumání sebe sama a pracování na tom, jak se setrvale zlepšovat. Takový přístup je známkou jógového života a kromě toho, že buduje vnitřní sílu, dává i volnost, svobodu a hlubokou vnitřní radost.

Chtít to, co chci, protože to potřebuji

V dnešním světě sociálních médií se dobře daří závisti. Všichni publikují na svých účtech úžasné fotky toho, co mají. Vztáhněme to na jógu – na Instagramu a Pinterestu dnes každý předvádí svou hypermobilitu a nám jen padají ústa dolů a uvnitř sebe smutníme, že tohle nikdy nedokážeme. Chceme to! Proč? Protože ostatní to zvládnou také. Proč ne my? Kamarádka se vdala a čeká dítě. Chci to taky! Sice nemám muže, kterého bych si vzala, ani se kterým bych počala dítě, ale to nevadí. Mám na to právo stejně jako ona! Stejně jako všechny další! A tak můžeme pokračovat donekonečna – každý jistě kolem sebe najde alespoň tucet příkladů. Položme si ale základní otázku: Proč? Proč chci to, co mají ostatní? Co mi to přinese? Potřebuje se hrdina vlastního filmu řídit podle toho, co konají druzí, i když vlastně neví proč? Protože odpověď na otázku: „Proč to chci?“ znějící „Protože to mají ostatní.“ je velmi chabá a smutná, a směřuje k hrabivosti, před níž jóga v rámci etických zásad jam a nijam varuje.

Pátrejme po záměrech

Takže se soustřeďme na vlastní film a zkoumejme, co nám to a to přináší, s jakým záměrem se tam a tam a tam vydáváme a jak se nám jej daří nebo nedaří naplnit. Avšak ne hodnocením a souzením, ale pouhým sledováním, ve kterém je ohromná síla a také svoboda a v němž se nachází cesta k hluboké vnitřní radosti nezávislé na čemkoliv vnějším. V té tkví naše bezpečí a domov. A nezáleží na tom, jak dlouhá je cesta k ní vedoucí. Záleží jedině na tom, že ta cesta k ní vede. A že my po ní jdeme.

 

  • autor: Kateřina Hájková
  • foto: Shutterstock.com