Panča prána – pět kurýrů života

31. 08. 2017


Jóga je cestou spojující filosofii života s jeho praxí, propojující úroveň těla s úrovní mysli i duše, cesta spojující osobní existenci s tím, co ji přesahuje. Už védanta má v sobě zakotvené přesvědčení, že vše je ve své podstatě energie. Ta se těší rozličnému charakteru v projevu i latenci, nabývá různých kvalit. V tomto smyslu mají svoji energii naše tělesné orgány, ale i emoce, či jejich komplexy, myšlenky a intence, skutky, vztahy i vlastní charakter.

 

Součástí jógového paradigmatu je svým způsobem také zákon o zachování energie, který si možná matně vybavujeme ze základních škol. Teze, která zjednodušeně říká, že energii nelze zničit, jen transformovat. Takový poznatek může člověku přinést v nejednom ohledu mnoho naděje i frustrace, podle toho, jak se věci zhostí.

Svoje místo má v poli jógovo-tantrické filosofie i téma rezonance (ve smyslu podobné přitahuje podobné) a kompletace (ve smyslu polarity se přitahují, aby vytvořily celek). Toto téma je ale na samostatné zamyšlení a bývá, zejména kvůli vlivu new age často nedobře pochopeno. Tedy zpět k práně.

Trnem v oku racionálně empirické vědy zůstává v pohledu do pole jógovo-tantrické energetiky právě její neměřitelnost. Takže, pokud se dokážeme povznést nad holý fakt, že pránu zatím laboratorně nezměříme, pojďme si něco říci o klasickém konceptu panča prána a o životní síle jako takové.

PRÁNA, SVARA, SPANDA

Už Rgvéda (10.19.13) definuje pránu jako věčný dech puruši. Tedy transcendentálního já (átmanu), totožného se zdrojem vší existence (brahman). V podstatě věci je védské a po-védské (védanta) pojetí prány velmi blízké starořeckému pneuma. Pro řecké stoiky bylo pneuma dechem života, dynamikou božství, která se šíří napříč bytím. Pneuma se podobně jako prána dokonce zaplétalo do tvořivé hry s pěti prvky nebo živly, kterým se v józe říká mahábhúty (éter, vzduch, oheň, voda, země), tak, aby vznikala různorodost. Pozdější text Jógavášistha (někdy připisovaný autorovi podstatně starší Rámájany Válmíkimu) pránu označuje jako spanda šakti, potenciál vibrace, která vytváří základ hmoty i toho, co existuje, ale jako hmota se nechová.

Ve středověkých textech se začíná více rozlišovat prvotní síla (mukhja prána) od dechu, coby dárce vitality. Některé školy i texty (např. Švétášvatarópanišada 1.6), také zaměňují význam slova prána s termínem džíva nebo hamsa, označujícími individuální duši. Spanda figuruje i v jógách, vyrůstajících z kašmírského šivaismu, kde rovněž zastupuje skrytého hybatele životních pohybů. V některých tantrách se také alternuje s termínem svara (doslovně tón), který je tichým a věčným, neslyšeným zvukem dechu života.

Zkusme si teď něco, co není na pochopení možná až tak jednoduché, vysvětlit prostě. Představme si sami sebe jako vodu v proudu řeky. Za určitých okolností a podmínek nás řeka někam zanese. Za jiných podmínek nebo okolností nás z řeky třeba někdo nabere, vypije a dále zprocesuje. Trochu se změníme a dostaneme se více či méně komplikovanou cestou opět do půdy. Odtud se za určitých podmínek a okolností odpaříme a při troše štěstí opět staneme vodou v moři, strouze, jiné řece. Anebo klidně té stejné, která ale pořád plyne (Platónské panta rhei: nevkročíš dvakrát do stejné řeky). Reagujeme tedy na podmínky a specifické zákonitosti (nebo zkušenosti), měníme se, ale naší esencí zůstává v různých formách voda. Stranou této metafory pak prána, spanda anebo svara. Každý z nás je nadán specificky vypoměrovaným energetickým koktejlem, avšak jeho ingredience mají v esenci totožné vlastnosti a projevy.

KURÝRUJÍCÍ KURÝŘI: PANČA PRÁNA

Většina jógových systémů přináší učení o pěti hlavních subtypech pránické (životní) energie, které vládnou našemu tělu i mysli. Tato pojetí vycházejí z toho, že na mapě našeho hrubého těla (sthúla šaríra) lze vystopovat cosi jako základní vzorce pohybů a kvalit z pětice klíčových energetických okruhů v jemné úrovni (súkšma šaríra). Každý obvod má své charakteristiky a od nich odvislá pole působnosti. Běžně se zde užívá slova váju, doslovně vítr nebo vzduch, k označení neviditelného a esenciálního hybatele života. Pětice váju funguje s nadsázkou jako pět kurýrů. Kurýrujících (léčivých) sil, které zajišťují komunikaci důležitých informací mezi jednotlivými tělesnými i mentálními systémy. Je to pětice poslů, jejichž práce je zásadně týmová. Podívejme se alespoň stručně na pět prán:

Prána váju je vzestupná energie, energie přijetí (vzduchu, potravy). Prána ovládá dýchání skrze vliv na část prodloužené míchy. Má propulzivní funkci (dávat věci do pohybu). Řídí smyslovou zkušenost, mentální funkce. Nesprávná cirkulace se promítá v kardiovaskulární, respirační potíže, sníženou imunitu, psychickou letargii. Prána váju bývá často dávána do souvislosti s nádechem jako dynamikou přijetí. Harmonický stav i proto předpokládá její rovnováhu s dynamikou apána váju (energie odevzdání), spojené s výdechem. Deficience prána váju se mimo jiné může projevovat jako neschopnost uvědomovat si, jako dechová nedostatečnost, okamžité rozrušení, poruchy koncentrace, úzkosti.

Samána váju je integrující energie. Zajišťuje integritu tělesného organismu a jeho dílčích soustav. Řídí metabolismus (dvanáctník, lačník, kyčelník), sílu transformace, má vliv na orgány břicha (žaludek, žlučník, slinivka, tenké střevo) a zónu plexu solaris. Je silou jdoucí z periferií do středu. Její hlavní vlastností je absorpce, asimilace, konsolidace. Nerovnováha se projevuje nejčastěji na úrovni trávení, ale také obecně vzato v neschopnosti funkční integrity, nedostatku vitality.

Vjána váju je energie vybíhající ze středu do periferií, řídí distribuci kyslíku do buněčných tkání, periferní nervstvo. Udržuje oběh tepenné a žilní krve, cirkulaci lymfy, řídí reflexní činnost. Je silou neustálé cirkulace v těle i provokatérem pohybů mysli, projevujících se například v emoční plasticitě.

Udána váju je energie proudící zejména v hrdle (hltan, hrtan, jícen), vyšší části hrudi a hlavě. Je silou řídící kognitivní funkce, komunikaci (zvenku-dovnitř a zvnitřku ven) a růst. Je zprostředkovatelem psychosomatické vazby. Souvisí se schopností sebevyjádření. Podílí se na růstu a vzestupu.

Apána váju je energie proudící dolů a ven, řídící procesy vyloučení, odevzdání, dozrání, vydání nepotřebného, nevyužitelného nebo hotového. Řídí činnost ledvin a částečně jater. Diriguje procesy jako ovulace, menstruace, porod, ejakulace, vyměšování, pocení. Ovlivňuje hybnost spodních segmentů páteře (bedra, sacrum, kostrč). Uvolněná a silná apána má těsný vztah k prána váju, ve smyslu mentální nezávislosti, odpoutání a umění puštění a odpuštění.

Přeji vám, ať se vaše životní energie ubírá správným směrem.

 


Jóga Dnes Konference
Energy Studio jd
JógaMarket