JÓGA DNES

Védy

Staré poznání a moudrost jsou shrnuté do VÉD (1500 př. n.l.). Cílem jógy je osvobození (mókša, mukti, kaivalja, nirvána). Je to stav úplné svobody ve vědomí, oproštěné od vazby omezené osobnosti, která je plná vrozených návyků, relativně nevědomá a základně nehezká. Čiré Vědomí, které je při osvobození realizováno, se nazývá átman. Je to naše nejvnitřejší podstata, shodná s nejhlubší podstatou vesmíru (bráhman). Toto tvrzení je základem pro školy védanty. Tradice védanty, která je vyřčena v Upanišádách praví, že existuje jediná Skutečnost, brahman, a je běžně vnímána a zažívána jako mnohotvarý vesmír. Jogín meditacemi a ukázněním může realizovat jedinečnou Skutečnost átmana a i základ objektivní existence – brahman.

Základním učením jsou Upanišády (učení o totožnosti átmánu a brahmana). Advaita (nedvojnost) je tradicí hinduismu. 1. st. př. n. l. – Šankara (filosof, který komentoval Advaitu a Védantu) řekl: „Tat tvam asi“ – „To jsi ty“. Toto prohlášení znamená, že átman a brahman je jedno a stejné, a stalo se základní myšlenkou advaity s tím, že vtělená bytost (džíva) je átman (self). Védánta prohlašuje, že člověk je vlastně božský. Zakryt nevědomostí však hledá naplnění svého života a poslání venku, ve vnějším světě. Setkává se však se zklamáním a omyly. Ty ho nakonec dovedou k probuzení se k duchovnímu životu. Pravé štěstí a svobodu lze nalézt jedině v dosažení dokonalosti v Bohu, které je mu podkladem. Nediktuje člověku, aby šel jen jednou cestou. Říká: „Zkoušej!“

Bhagavadhíta (bible hinduismu) – uspořádání hinduistických myšlenek (3. st. př. n. l) - uctívání oddanosti božství. Pataňdžali – aforismy o józe (2. st. př. n. l) – v Jógasútře uváděný dualismus věčné Přírody a věčného Ducha. V dalších stoletích vznikly školy, které vykazovaly vliv tantry. Tantra – svět povstal na základě rituálního aktu a hlubokého filosofického poznání všeobjímající Bytosti. Víra v ženskou energii – Šaktí – to je princip prvního řádu. To vedlo k přehodnocení fyzického těla jako božského projevu a tedy pozitivního nástroje k dosažení osvobození. Z této verze vyrostla hathajóga.

Ve 3. století př. n. l. byla neznámým jogínem sepsána tvz. Bhagavadgíta, která uvedla ideál uctívání a oddanosti Božství. Shrnula různé cesty jógy. Bhagavadgíta se stala tvz. biblí hinduismu. Bhagavadgíta považuje za jógu její 4 základní cesty (viz cesty jógy). Jsou to: bhaktijóga, radžajóga, karmajóga, džňánajóga.

Ve 2. století př. n. l. Pataňdžali vyšel ze všech materiálů a studií a vytvořil sbírku aforismů o józe Jógasútru. Pataňdžaliho škola je uznávaná jako filozofický směr jógy, na níž je založeno učení sánkhja. V jeho pojetí je jóga jedním ze šesti daršanů a lze ji definovat jako „metodické úsilí o dosažení dokonalosti ovládnutím různých prvků lidského podstaty, ať už fyzické či psychické.“ Není objevitelem jógy, jen systematicky shrnul a utřídil poznatky o józe do díla nazváného Jógasutra. Zde formou krátkých úvah a aforismů vykládá základní pojmy, uvádí různá cvičení, jež mají zbavit tělo únavy, nečistot, posílit životní energii /pránu/, zklidnit mysl. Pataňdžaliho systém jógy se nazývá také ashtangajóga, osmidílná stezka, která se skládá z osmi stupňů. Pataňdžali předpokládá, že existují dva protikladné, navzájem se ovlivňující, principy. Jedním je puruša /duch/ a druhým je prakrti /příroda/. Vesmírný princip prakrti je tvořený třemi gunami a stává se za spoluúčasti ducha tvůrcem veškerého stvoření. Úkol ducha je v osvícení, tedy pasivní. Naopak aktivní je příroda, dynamický princip, ale duch mu musí dát smysl, směr. Spojením vzniká jedinec, jáství. V původním základu je duch v blaženém stavu, pod vlivem prakrti se probouzí k bolesti sebeuvědomění. Pokud unikne z působení prakrti, získává dokonalé osvícení, věčný klid. Tento věčný klid je cílem radžajógy. Cestou radžajógy ho člověk dosáhne tehdy, když ovládne tělo a zastaví změny v mysli.

Tato cesta je díky Pataňdžalimu rozdělena do osmi stupňů: 1. jama (zákazy, zdrženlivost), 2. nijama (příkazy a předpisy), 3. ásana (pozice, správné držení těla), 4. pránájáma (ovládání dechu, 5. pratjáhára (ovládnutí smyslů), 6. dhárana (koncentrace), 7. dhjána (meditace), 8. samádhi (dokonalé poznání).

Mezi zákazy jama patří: neubližování, pravdivost, nekradení, zdrženlivost, nehromadění. Mezi příkazy nijama patří: čistota těla a mysli, spokojenost, sebekázeň, studium posvátných knih, uctívání osobního boha. Bude-li člověk dodržovat tyto pravidla, očistí tělo a zklidní mysl.„Jóga čitta vrtti niródha“ Jóga je zastavení změn mysli.

Jedna ze základních příruček hathajógy Hathajógapradípiká vznikla ve 14. století. Poznání lze dosáhnout přes očištěné tělo a mysl. Očistit tělo, mysl, nervový systém je základním předpokladem pro jogína cvičícího hathajógu. Probuzením kundaliní energie, která spí stočená u kostrče, princip Šakti, dojde k postupnému stoupání páteřním kanálem vzhůru, aktivaci čaker, vírů energie, až kundaliní energie dosáhne vrcholu hlavy, kde je sílo Šivy, mužského principu, ducha a doje k nejvyššímu dosažení, poznání. Jak už jsem zmínil, během času došlo k potlačení duchovního aspektu hathajógy, a tudíž se často můžeme setkat pouze se cvičením pozic.

redakce JÓGA DNES