JÓGA DNES

Bhadgadavíta, staroindický epos, v němž Bůh Krišna hovoří k Ardžunovi:

Na tomto světě je dvojí přístup, pro muže rozumu sebekáznění poznáním a pro muže kázně sebekáznění činy. Člověk se nevymaní z vlivu činů tím, že nebude činy podnikat, ani nedojde dokonalosti tím, že se vzdá světa. Neboť věru nikdo nesetrvá ani na okamžik v nečinnosti. Vždyť každý je bez vlastní vůle poháněn k činnosti kvalitami zrozenými z přírody (gunami). Tento svět vězí v poutech činů, s výjimkou činů konaných kvůli oběti. Za tím účelem konej činy prost ulpívání, Ardžuno…Proto vždy bez ulpívání konej činy, které je třeba vykonat, neboť člověk, který koná činy bez ulpívání, dosáhne Nejvyššího.. Jako jednají nevědomí ulpívajíce na činech, Bharatovče, měl by moudrý jednat bez ulpívání, hledě přispět k zachování světa.

 

Český překlad J. Filipský aj. Vacek: Bhagavadhita. Praha 1976.

II, 4

Nevědomost je zdroj všech ostatních příčin utrpení. Ty mohou být dřímající (u jogína), mírné (pod kontrolou, u vážného zájemce) a potlačené nebo rozvinuté (tj. odplouvající a připlouvající, u obyčejného člověka).

 

Komentář: 

Nevědomost neboli zaujatost světem, umožňuje působení pout plynoucích z karmanu. Ta existují potenciálně ve formě semen připravených v patřičné době a za vhodných okolností vyklíčit a rozrůst se. Nedovolí jim to pouze ten, kdo užívá rozlišovací schopnosti. 

Semeno se probouzí při setkání s vhodným podnětem, ale moudrý jim na sebe nenechá působit. 

Překážky vznikající rozvinutím probuzeného semene jsou formou nerozlišeného vědomí. Jakémukoli vnímatelnému předmětu vymezí nerozlišené vědomí tvar, který je prostoupen podněty vyvolávajícími překážky. Všechny je nutno odmítnout. Odmítnutí je snazší, jsou-li předem rozlišeny. Jejich základ je obtížně rozlišitelný, neboť jsou důsledky dávno minulých zkušeností.

Dřímající nebo latentní zdroje jsou připraveny kdykoli se probudit, ale neustále bdící mysl je udržuje v nečinnosti, a to i v čase, kdy by vnější okolnosti k probuzení byly příznivé.

 

Mírné jsou připuštěny k částečnému projevu, ovšem pod neustálou kontrolou. Jejich škodlivé působení se neutralizuje protiproudem myšlenek opačných: kladných a tvořivých.  

Potlačené a rozvinuté jsou střídavě tlumeny a znovu ožívají, zpravidla podle okamžitých dispozic prožívajícího. K jejich zániku vede rozvinutí rozhodné vůle. 

I dřímající i oslabené se mohou kdykoli probudit a zmohutnět. Je proto v zájmu toho, kdo touží po osvobození, všechna „semena“ spálit, aby nemohla být probuzena k životu žádným způsobem. 

 

Překlad a komentář František Benda, Pataňdžaliho jógasútra, SANTAL, nakladatelství střediska jógy, 1993.

 

 

Je-li jogín v provádění ásan jistý a upevněný a ovládá-li své smysly, pak by měl dle pokynů…..začít s pránájámu a dbát na to, aby jedl jednoduchou a výživnou stravu. Je-li dech nerovnoměrný, myšlení ochabuje. Je-li dech pevný, pak je pevné i myšlení. Aby se dostálo pevnosti, musí jogín svůj dech řídit. Dokud dech sídlí v těle, je zde život. Zmizí-li dech, zmizí i život. Proto řiďte svůj dech. 

Hathajóga pradipíka

I,15 

Nepřipoutanost znamená vědomé zřeknutí se vztahu k viděným nebo jinak poznávaným předmětům. 

Výklad:  Nepřipoutanost neznamená nezájem o život ani neúčast na něm. Zřeknutí se vztahů nevylučuje jejich užívání, pouze odstraňuje ovlivňování mysli z vnějšku a uvolňuje projev vnitřního hlasu. I jogín má rád pěkné věci, jenomže je netouží vlastnit. Vnitřní názor neovlivňovaný z vnějšku snadněji naleznete jednotu věcí. Nelpí-li mysl na ovoci činů, dostává se do pozice nezúčastněného diváka, který uvědoměle registruje herecké role, v nichž účinkuje. 

Jógasútra, přeložil Josef Bílek

Požehnaný pravil:

1. Slyš, ó Ardžuno, když budeš provádět jógu a budeš-li Mne mít s oddanou myslí za útočiště, pak Mne poznáš plně a bez pochyb. 

Výklad: Autor zamýšlí podat úplné a celistvé poznání Božství, nikoli pouze čirý átman, ale i jeho projevení ve světě. 

2. Tuto moudrost ti plně vyjevím s poznáním, které když pochopíš, již nebude nic, co by zůstávalo k poznání. 

3. Mezi tisíci lidmi stěží jeden usiluje o dokonalost, a z tisíce těch, kdo usilují a mají v tomto úspěch, sotva jeden Mne opravdu zná. 

Výklad: Jiný překlad je: „a z tisíců snažících se“. Většina z nás ani nepociťuje potřebu dokonalosti. Tápavě se pohybujeme za hlasem tradice a autority. Z těch, kteří se snaží spatřit pravdu a dosáhnout cíle, jen málo je úspěšných. 

 

Citováno:  Bhagavadgíta. Z původního sanskrtského originálu přeložil a anglickým komentářem opatřil Sarvepalli Rádhakrishnan. Z angličtiny přeložil Rudolf Skarnitzl.  Vydalo: Nakladatelství ONYX 2007. (Kapitola VII. Bůh a svět. Bůh je Příroda i Duch).

 

 

Jóga pěti elementů

 

"Ve zlatém třpytu vycházejícího slunce

Se posaď se zkříženýma nohama

A nechej pohled klouzat po obzoru…

Bezmračné nebe září sametovou modří.

Žádný zvuk neruší hluboký mír toho, kdo bdí". 

Puruša je zářící, avšak beztvarý, vesmírný duch, já univerza.

Je ve všem a současně mimo vše,

Nezrozený, neposkvrněný dechem a rozumem.

Stojí dokonce i nad pohnutkou zaujmout nějaký tvar.

Z něho je do života povolán dech, rozum i smysly,

A následně vzniká éter, vzduch, světlo, voda

a konečně země – základ všeho.

zdroj: Michel K.P., Wellmann W.: Jóga pěti elementů. Nakladatelství EB, Eva Babická, 2003. Peter Russel, Alistair Shearer (hg): The Upanishads. Wildwood House, London 1978, str. 31. Volný překlad Kirti P.Michel

 

Na počátku řeklo beztvaré já: JÁ JSEM a stalo se vědomým si sebe sama.

Když uvidělo, že je samotné, zaplavila ho tíseň.

Přemýšlelo a pak pravilo k sobě sama:

„Protože neexistuje nic, co by bylo mimo mě (vše-jediné) – čeho bych se mělo obávat?“

A všechna úzkost odezněla, neboť strach se rodí pouze z vědomí oddělenosti.

Ale já nebylo ještě šťastné, neboť si připadalo osamělé.

Toužilo po nějakém společníkovi. A tak přijala prapůvodní touha já podobu

a stvořila vnitřní objetí pramužského a praženského.

Aby se vzájemně poznaly, uvolnila je ze svého objetí.

Z Jednoho se stali dva a z Dvojího mnoho. 

Tak vznikla prapůvodní podoba života. 

zdroj: Michel K.P., Wellmann W.: Jóga pěti elementů. Nakladatelství EB, Eva Babická, 2003. Peter Russel, Alistair Shearer (hg): The Upanishads. Wildwood House, London 1978, str. 46. Volný překlad Kirti P.Michel

IV, 19: Mysl neumní být současně obojím: předmětem vnímání i vnímatelem (tj. viděným a vidoucím).

Komentář: Mysl nedokáže poznávat dvě věci současně. Pohybuje se ale často od jednoho vjemu ke druhému takovou rychlostí, že se zdají být současné.  

Pataňdžaliho Jógasútra, překlad a komentář: František Benda.

49. Ten, jehož pochopení je volné od připoutanosti, a který svou bytost podrobil, jehož touhy vyprchaly – ten zřeknutím se přichází ke svrchovanému stavu, který všechnu činnost překračuje. 

Komentář: Gíta opakuje, že sebekázeň a oproštěnost od tužeb jsou pro duchovní dokonalost naprosto zásadní. Připoutanost k objektům a pocit ega jsou pro nižší povahu charakteristické. Máme-li se pozvednout k poznání našeho pravého Já, které je Sama Sebe vědomé a je samosvítící, pak musíme napřed porazit naši nižší přirozenost, spojenou s nevědomostí a netečností, s její láskou k světským předmětům apod. 

„Stav, který všechnu činnost překračuje“ – to nepředstavuje úolné odtažení od veškeré činnosti. Dokud žijeme ve fyzickém těle, je zřeknutí se aktivní činnosti nemožné. Gíta trvá na vnitřním zřeknutí. Jelikož ego a příroda si jsou blízcí, osvobozená duše, když se stane brahman, čirým Já, které je popisované jako tiché, klidné, neaktivní, působí ve světě přírody, přičemž ví, co příroda je.

Nejvyšší stav, který je zde popisován, není pozitivní vejití v Pána, ale negativní uvolnění od žádostí. 

Bhagavadgíta, přeložil Rudolf Skarnitzl, nakladatelství ONYX 2007