Vinyasa jóga má mnoho podob a mnoho významů. V prvním pojetí můžeme vinyasu chápat jako flow, tedy pozice mezi sebou propojeny a navazující souvisle na sebe. Slovo vinyasa doslova znamená umístit specifickým způsobem (kde njása znamená umístit a vi – specifickým způsobem). Vinyasové lekce se nesou v duchu plynutí střídajících se pozic na vlně dechu. Pokud se chystáme na lekci vinyasy, možná bádáme nad tím, co můžeme očekávat. Odpovědí je všechno a nic. Vinyasové lekce se od sebe jedna od druhé liší a může se zdát, že odlišnost je podle lektorova rozpoložení. Co pro jednoho jógujícího může být příjemným plynutím, pro druhého může být neuspořádané přeskakování a naopak. To, co se v lekcích shoduje, je ona vinyasa, kdy se dostáváme k druhému významu slova obsahující tento článek. Vinyasa v tomto kontextu znamená spojení tří po sobě jdoucích pozic – pes hlavou dolů / ádhó mukha švánásana, čaturanga a pes hlavou vzhůru / urdhva mukha švánásana, které se vkládají mezi jednotlivé pozice pro větší dynamiku, plynutí, přechod či pro uvolnění napětí například po variacích bojovníka.

Co lektor, to vinyasa. Co lekce, to vinyasa.

A tak pokud půjdeme na jednu lekci vinyasy, nemůžeme očekávat, že příště bude stejná. Praxe je opakem lekcí jako aštanga či šivananda jóga, kdy jsou lekce stále pod stejným přesným řazením pozic. Propagátoři těchto stylů tvrdí, že bez přísného systematického řádu nelze dosahovat výsledků. I když jsem sama kdysi propagovala Šivanandův systém jógy se stejnou myšlenkou, nyní se obracím ke stylům, kde si sami tvoříme dle své potřeby, svého těla a jeho potřeb denní praxi. Ke stylům, kde se v rámci bezpečnosti nekladou meze kreativitě a plynulému životu samému. Každý den je jiný, stejně jako potřeba každého člověka se v průběhu dne mění. A možná právě hravost, která nám v běžném životě chybí, je tím, co potřebujeme a co můžeme ve vinyasových lekcích okusit.

Nádech noha, výdech ruka.

Zlatá nit, spojující celou vinyasovou lekci, je dech. Nejčastěji dech udžají, který celé tělo prohřívá, a tak jej připravuje na náročnější pozice a plynutí. Skrze jeho prohřátí organismu dochází k přirozené detoxikaci a očistě v průběhu lekce. Na lekcích často uslyšíte věty typu: Výdech s pravou nohou mezi dlaně, nádech – vyneste se za levou rukou do pozice bojovníka dva, výdech... Až se vám může zdát, že by lektor mohl ubrat na plynu. Význam spojení dechu a pohybu těla je dalekosáhlý. Ve chvíli, kdy spojíme dech a tělo, nemá naše mysl šanci skákat z minulosti do budoucnosti. Má co dělat v přítomnosti, a o to nám přeci často jde, dostat se do oné chvíle přítomnosti.

Pataňdžaliho cesta od jedné k osmi.

Mudrc Pataňdžali sestavil stezku, která vede svými postupnými technikami k osvícení, tedy k samádhí. Než k onomu osvícení dojdeme, máme co dělat s technikami a s přístupem k nám samotným a k životu, který Pataňdžali popisuje. Jsou jimy jamy a nijamy (eticko-morální kodexy), ásany (pozice), pránájáma (kontrola dechu), pratjahára (stažení smyslů), dhárana (koncentrace), dhjána (meditace) a samotné samádhí (ono osvícení). Všimněme si bodu, kde se ásany, tedy práce s fyzickým tělem skrze pozice, nacházejí. Jak Pataňdžali popisuje, nejdříve musíme dostat pod kontrolu tělo a pak můžeme dostat pod kontrolu smysly a v důsledku i svou mysl.

Prožitek skrze tělesnost.

Proč tedy utíkat neustále za vyššími cíly, proč se frustrovat tím, že nemůžeme dosáhnout plynule meditace, že nemůžeme dosáhnout (v přeneseném slova smyslu) samádhí ve zkříženém sedu na tvrdé podlaze, a místo toho nezůstaneme u prožitku skrze fyzické tělo, když jsme tuto možnost dostali? Věřte, že stavu meditace, stavu odevzdání a čistého bytí právě skrze pohyb a uvolněnost v pohybu docílit můžeme. Využijme tedy svou tělesnou schránku k oněm vyšším cílům. Zaměřme se na to, co cítíme po těle, zaměřme se na rozkoš a prožitek, a uvolněme se do plynutí, které nás může strhnout do vytouženého stavu, který skrze praxi jógy hledáme. Stav (v tomto případě dynamické) meditace.

Plynutí dechu, plynutí prány.

V józe nefunguje nic odděleně, a tak pokud pracujeme na fyzickém těle skrze pozice, nikdy není zasaženo pouze tělo fyzické, ale i další těla nás samotných, které se všechny společně podle jógínské terminologie nazývají Panča kóša (Pět obalů těl). Druhým tělem je tělo pránické a právě ono plynutí dechu, o které se snažíme v průběhu praxe, působí na plynutí prány. Nemoc v józe je vysvětlena jako blokáda na pránickém těle, kdy nedochází k plynulému toku prány, energie. Jógou rozpouštíme ony blokace. A jaký je cíl vinyasové praxe? Ono plynutí nejen ve světle vnějšího pohybu, ale zejména vnitřního, energetického plynutí.

Vinyasa pro vojáky. Aštanga pro baletky.

Říká se, že bychom měli dělat přesně to, co je nám nejméně příjemné. Například pokud je nám některá z pozic nepohodlná, neměli bychom jí vynechávat ze své praxe, ale naopak ji zařadit a postupně se skrze ni prokousat. Dynamické lekce v tempu plynutí jsou vyhledávány nejčastěji lidmi, kteří se rádi a hodně pohybují. Běhají celý den mezi schůzkami, neustále něco řeší a nedokážou se zastavit ani při vstupu do jógového studia. Jsou to často lidé, které je hodně slyšet a vidět a mají tendenci pohybu ven. Naopak jsou zde lidé, kteří mají tendenci stahovat se dovnitř, lidé tišší, s potřebou neúčastnit se a nebýt na očích a tito lidé obecně vyhledávají lekce pomalé, statické a tiché. Z terapeutického pohledu bychom měli svou praxi zvolit jako protiváhu toho, čím se vyznačujeme. Jako protipól, polaritu, s kterou doplníme to, co nám chybí, a utišíme to, co nám přebývá. Jako splynutí jin a jang. Tedy pro vojáky lekce jemná a citlivá a pro baletky lekce dynamická. Díky bohu, že máme různé styly a různé přístupy lektorů. Protože i my jsme různí.

A na jakou lekci chodíte vy? Zamyslete se nad tím, přátelé...

• autor: Šárka Konečná
• www.jogovna.cz
• zdroj fotky: Shutterstock.com