Cestování 26. 05. 2017 PDF Tisk

Thajsko - země úsměvů

Thajsko, země úsměvů, bujné vegetace a místo, kde každý dům má svůj malý domeček, kde se každý den obětuje nějaké jídlo a pití. Země, kde v jedné jeskyni najdete sochu Buddhy, vedle ní malou mešitu a křesťanský oltář. Země, kam sice každý rok přijede statisíce turistů, ale stejně tu najdete pláže, kde jste i v plné sezóně úplně sami. Země, kam se průběžně vracím už 16 let a vždycky mi má co nového nabídnout.

Thajsko - země úsměvů

Tenhle napůl jógový a napůl dovolenkový výlet byl vlastně původně jen náhradní plán. Měla jsem jasnou představu, že se na konci roku 2016 na celý měsíc konečně vydám do Mysore, mekky aštanga vinyása jógy, za vnukem Sri. K. Pattabhi Joise – jedním z jejích největších osobností, a zjistím, co na tomhle místě všichni mají. Tenhle plán mělo ale kromě mě ještě tisíce dalších lidí, a jelikož kapacita šaly je výrazně menší, byla moje žádost o přijetí odmítnuta. Naštěstí, jsem na tom ale tolik nelpěla a vymyslela, že se vydáme s přítelem místo toho do Thajska na týdenní jógový retreat a pak budeme týden jen obdivovat krásy téhle země. Navíc na Koh Samui je na rozdíl od Mysoru i pláž, takže to vůbec neznělo špatně.

Kouzlo návratů

Krása jógových retreatů je v tom, že jediné, čemu se celý týden, nebo i měsíc, věnujete, je vaše praxe. Ráno si zacvičíte a máte možnost nechat to doznít. Žádné utíkání ze závěrečné relaxace, abyste stihli poradu, ani rychlá snídaně po cestě z práce. Přes den odpočíváte a večer se věnujete meditaci, jógovým workshopům nebo prostě jen rozjímání. Je to šance nabrat energii a posunut svou jógovou praxi dál. Přesně tak taky probíhal náš první týden. Vybrali jsme retreatové centrum, kde jsem byla již před třemi lety a kde začala moje fascinace aštanga jógou a také moje pravidelná praxe 5–6 dnů v týdnu. Vracet se někam má zvláštní kouzlo. V tomhle případě o to větší, že jsem si retrospektivně uvědomovala, jak se moje praxe za těch pár let posunula. O kolik příjemněji je mi teď v mém těle a o kolik větší přítel jsem se svou myslí. Jelikož jsme měli jen týdenní retreat, byl program velice intenzivní. Každé ráno praxe ve venkovní šale, s výhledem na oceán, a každé odpoledne intenzivní fyzický workshop.

Oba lektory jsem už znala už ze svého lednového pobytu v Indii. Mark Robberds je sympatický surfař, který hodně přemýšlí o tom, jak praxi jemně přizpůsobit tak, aby byla přístupná všem, člověk, který každý den na svých sociálních sítích sdílí videa s tipy na jednotlivé ásany, ale i takzvané „daily essentials“ čili tipy co dělat každý den, abychom se cítili lépe nejen v jógových pozicích, ale i ve svých tělech. Deepika Mehta je živelná žena z Indie, která se k józe dostala skrze zranění, které ji na dlouhou dobu upoutalo na lůžko, a díky tomu si váží možnosti se volně hýbat a svou radost z pohybu umí energicky předávat dál. Lidé, kteří se tu sešli, byli z různých koutů světa, od úplných začátečníků po pravidelně praktikující, ale všichni otevření tomu se něco nového naučit. Celý týden se nesl v duchu hravosti a objevování možností našich těl.

Radost z čirého bytí

S přítelem jsme mezi tím ještě každý den přidávali praxi akrojógy, a tak jsem během pár dnů cítila každý sval v těle. Deepika a Mark se k nám pak přidali a akro je tolik bavilo, že nás poprosili, abychom základy naučili i ostatní účastníky retreatu. Stejně jako tahle báječná příležitost, vyzkoušet si učit v angličtině a předat své znalosti někomu, koho obdivuji jako Marka a Deepiku, i mnoho dalších nezapomenutelných momentů vzniklo vlastně živelně. Jako když jeden den během praxe začal jeden ze silných tropických dešťů, takový ten, kdy máte pocit, že právě padá nebe, a my přesto po relaxaci, jako každý den, běželi do oceánu. Tam oblečení dováděli jako děti, zkoušeli památnou zvedačku z Hříšného tance a naše radost z čirého bytí byla téměř hmatatelná. Nebo když před posledním workshopem přišel fotograf a my se jednomyslně shodli, že se chceme vyfotit na pláži. Tak Mark zavelel, že nás mám seskupit do akro formace a nálada se stala tak hravou, že jsme na pláži už zůstali a tam si dali celou lekci. Když ta pak skončila, Mark odněkud vykouzlil kytaru a my při zapadajícím slunci zpívali mantry. Věřím, že tohle je to, co se stane, když se přestanete křečovitě držet plánů a necháte život volně plynout. Připraví vám okamžiky, které vám připomenou, jak báječné je žít. Po skončení retreatu jsme si nechali ještě další dva dny na objevování ostrova a vyrazili na výlet. Na den plný jezdění na střeše jeepu do kopců a zase dolů, objevování obřích soch zlatých Buddhů, mazlení se zvířaty všeho druhu a koupání ve vodopádech rozhodně nikdy nezapomeneme.

Mít čas na pochopení sebe sama

Na druhý týden jsme se přesunuli z ostrova Koh Samui na pevninu do oblasti Krabi. Po týdnu v nádherném retreatovém centru s bazénem, pláží a čerstvými kokosy, kdykoli si člověk vzpomněl, jsme narazili na trochu drsnější realitu. Ubytování objednané přes Airbnb nejenže nebylo na pláži, ale přímo u bažiny. Pár chatiček, kolem vůbec nic, a banda teenagerů, kteří sem nejspíš vyrazili jen pít a válet se v hamakách. Počasí se tvářilo všelijak, nebylo kde rozložit podložku na praxi. V tenhle moment jsem náhle zjistila, že rozhodně ještě nejsem spokojená v každém tady a teď. Sedla jsem si na molo nad bažinou a při západu slunce se mi kutálely po tvářích slzy jako hrachy. Naštěstí Thajsko je země, kde s připojením na internet a nějakým množstvím financí zařídíte cokoliv, kdykoliv.

A tak jsem dva dny na to už rozbalovala podložku v hotelovém fitness a říkala si, že je hezké se zase o sobě něco dozvědět. Že je hezké vědět, že se ještě mám kam posouvat, a uklidňující zjistit, že jsem po boku muže, který umí zařídit, abych se cítila dobře. Hlavně, je hezké si uvědomit, že i přesto, že rozhodně nejsem dokonalá, mám se ráda. A to je podle mě to nejlepší na jógovém cestování (a cestování obecně) – že na sebe máte čas, můžete se více pochopit a skrz pochopení sebe, pochopit lépe i ostatní. Skrze svoje zážitky najít více trpělivosti a soucitu s ostatními lidmi a tohle si pak odnést i do běžného života. Třeba když se vydáte na pláž a opice vám z tašky ukradne pytlík pistácií, můžete se rozčílit, nebo tím být pobaveni. A já jsem pro tu druhou možnost.

 

Objednat předplatné