Typickým rysem indické kultury je hledání nejvyšších pravd a vesmírných zákonů, které fungovaly stejně účinně před Newtonem jako po něm, a vztah soužití žáka se svým učitelem. Jógánandu, indického filozofa, jogína a básníka, jeho cesta přivedla k učiteli podobnému Kristu, Šrí Juktéšvarovi, díky kterému pochopil, že jediný vědecký postoj, který může zaujmout k jakémukoli námětu, je, zda je to pravda. Naučil se číst písmo nebes a nezavrhovat jeho moudrost spolu s takzvanými „moudrými“. Pochopil, že tělo člověka reaguje na planetární podněty, že hvězdy lidstvu nabízejí zákonité kanály pro vnější fungování rovnováhy mezi příčinou a následkem, které člověk uvedl v pohyb v minulosti, a tyto síly, díky praxi krijá jógy, ovládl.

Paramhansa Jógánanda, rodným jménem Mukunda Lal Goš, se narodil v poslední dekádě devatenáctého století v Górakpuru v severovýchodní části Indie. Už od útlého věku překypoval zbožnou horlivostí a po smrti své matky pocítil, jak mocně ho vábí Himálaj. Touha po věčném sněhu ho provázela značnou část života. Nakonec ale přišel na to, že svaté místo, kde najde království Boží, se skrývá uprostřed jeho hrudi. Jeho pouť proto neskončila ve vysokých horách, nýbrž u himálajské osobnosti mistra Šrí Juktéšvara.

Šrí Juktéšvar

„Mnoho horalů žije v Himálaji, a přece nevnímají Boha, tyto hory nemají monopol na světce. Co se člověk neobtěžuje hledat v sobě, neobjeví tím, že bude stěhovat své tělo sem a tam.“ Těmito slovy Šrí Juktéšvar definitivně zahnal Jógánandovu posedlost posvátnými vrcholy. Láskyplně ho vedl na jeho duchovní cestě a připravil ho na odjezd na Západ, aby tamní lidé mohli naslouchat starobylé indické moudrosti. Byl si ale vědom i skutečnosti, že bez akademického titulu nezíská jejich pozornost. Do Ameriky proto svého žáka vyslal až v roce 1920, kdy už byl Jógánanda absolventem kalkatské univerzity.

Americká mise

Jógánanda svou západní misi započal jako indický delegát na Mezinárodním kongresu náboženských liberálů v Bostonu, kde vyslovil své přesvědčení, že všechna náboženství mají tutéž podstatu, a mohou ji proto následovat všichni. V létě 1924 zahájil transkontinentální cestu, aby promluvil k tisícům dalších lidí, a koncem roku 1925 pak s pomocí svých studentů založil na Mount Washington Estates v Los Angeles americkou centrálu. Tato společnost (Self-Realization Fellowship) dodnes ve Státech, v prostředí materialistického ovzduší, tolik odlišného od indického duchovního pozadí prodchnutého aurou světců, šíří jeho učení, stejně jako Ústav jógy, který založil v kalifornském Encinit. I pro Jógánandu byl život v Americe výraznou zkušeností, díky níž se stal otužilejším, než kolik by bylo třeba pro himálajskou zimu.

Krijá jóga

Krijá jóga se stala v Indii široce známou díky Láhirímu Mahášajovi, guru Jógánandova guru. Představujespojení s nekonečnem prostřednictvím svého jednání. Jogín, který se drží této techniky, se postupně osvobozuje od karmy, tedy od univerzálního řetězu příčinnosti. Krijá jóga, kterou Jógánanda dával svým prostřednictvím světu, zároveň reprezentuje oživení téže vědy, kterou předal před tisíciletími Kršna Ardžunovi a již později znali Pataňdžali i Kristus, svatý Jan, svatý Pavel a další učedníci.

Životopis jogína

Jeho kniha Životopis jogína (Autobiography of a Yogi), jež prvně vyšla roku 1946, se stala vůbec nejčtenější knihou o indické duchovní kultuře. Byla přeložena do více než čtyř desítek jazyků a silně ovlivnila i Steva Jobse. Jógánanda v ní vylíčil léta svého duchovního výcviku, popsal návštěvy u Mahátmy Gándhího, Sira Džagadiščandry Bosého či Rabindranátha Thákura. Zahrnuje kapitolu o jeho příteli Lutheru Burbankovi i zprávu o autorově pouti do Bavorska a setkání s Terezou Neumannovou, stigmatizovanou katoličkou. Sepsal ale i komentáře k Bhagavadgítě (God Talks with Arjuna – The Bhagavad Gita) a také k Bibli (The Second Coming of Christ: The Resurrection of the Christ Within You). Vydána byla i řada dalších knih sestavených z jeho přednášek a lekcí.

V Himálaji za 200 let

Do stavu mahasamádhi, v němž jogíni vědomě opouští své tělo, vstoupil v roce 1952 v Los Angeles. Svým nejbližším žákům řekl, že se zase vrátí za 200 let a bude s nimi žít v Himálaji, aby mohli pokračovat v hledání Boha. Jógánanda svým životem ukázal, že lze najít rovnováhu mezi západní materiální výkonností a východní duchovní vyspělostí. Stal se tak dalším z velkých mistrů, již po generace chránili svou vlast před údělem Egypta a Babylonu, tím posledním bohatstvím, jež Indii ještě zbylo.

Použitá literatura:

Paramhansa Jógánanda: Životopis jogína

• autor: Olga Remešová
• foto: Shutterstock.com