Příběh čtenářky Šárky

07. 04. 2015


Co moji během unavenou mysl rozveselí nejvíc, jsou návraty do dětství v podobě pozic žáby a vrány.

Všechny, při kterých si doma při jejich opouštění nerozkopnu televizi. V momentě, kdy se ze stoje na hlavě vydám na zpáteční cestu tím správným směrem, vím, že můžu svou krví nalitou mysl zpestřit úsměvem, neb veškeré vybavení mojí garsonky se zdá býti v bezpečí. Ve studiu pod dohledem lektorky jsou to zase pozice, jejichž provedení konečně nevede k tříštění zrcadel, hašení étericky plápolajících svíček vlastním tělem či zabití jógína na vedlejší podložce. Dále pozice, které v celém sále nejdou nikomu. Hekání, křupání kloubů a dunění těl padajících na parkety vykouzlí úsměv raz dva, zvlášť, když nic z toho nejde od vás. Co ale moji během unavenou mysl rozveselí nejvíc, jsou návraty do dětství v podobě pozic žáby a vrány. Ty jsem jako malá dělala přirozeně, kdykoliv mě k tomu vedly pudy, pamatuju si dokonce incident v tramvaji. Ony pudy, které složitě přebíjela oboustranně náročná výchova, ze mě teď znovu vábí právě jóga. A já mládnu. A potřebuji nějakou fešnou podložku, protože po cvičení na uzlíkovém koberci, co mám doma, vypadám jako golfový míček.

  • autorka: Šárka Sudová
  • zdroj fotky: Samphotostock.cz 

 


Jóga Dnes Konference
Mala Collective
Energy Studio jd
JógaMarket