Příběh čtenářky Blanky

30. 03. 2015


.....a najednou vím, že bych v Ardhě Čandrásáně dokázala stát dlouho, být jako ten půlměsíc zářící na zimní obloze dnešních dní. 

Je pozdní odpoledne, vkrádá se tma a já mám vzácnou chvilku bez dětí. Miminko spí v kočárku na zahradě a tříletá dcerka šla sáňkovat s tatínkem. Co teď? Uklízet, umývat nádobí, poskládat prádlo? Ne ne, na všechno se vykašlu, pustím si hudbu, roztáhnu podložku a jdu se protáhnout. V úvodní Šavásáně mám chuť zůstat a už se nepohnout. Tak to nepůjde, potřebuji hnací motor a tak si vyberu jedno video z jógy virtual a cvičím s Vaškem. Tělo se zahřívá a já mám radost, že se můžu hýbat, aniž by mi někdo visel na noze, válel se po zádech a šťouchal mi do nosu. Jsou tu rovnovážné pozice a ty mám opravdu ráda, protože  když se podaří, je to jako by se tělo odpoutalo od země a přitom je silné ve svém středu až do konečků prstů. Ta stabilita, síla tahu od centra ven,mou mysl dostávají dál, řeknu si: "Jo, jsem tam" a najednou vím, že bych v Ardhě Čandrásáně dokázala stát dlouho, být jako ten půlměsíc zářící na zimní obloze dnešních dní. 

V tom ale přibíhá dcerka, radostně na mě volá: "Mami, ty cvičíš jódu?" a obejme mou nohu tak, že se už zas válíme na zemi a je mi jasné, že tím moje "jóda" dnes končí a má mysl přepíná na něco a někoho jiného, kdo se taky už hlásí z kočárku.

  • autorka: Blanka Piorecká
  • zdroj fotky: Samphotostock.cz 

Jóga Dnes Konference
Mala Collective
Energy Studio jd
JógaMarket