„Dokud u nás bydlíš, budeš nás poslouchat!“ Oblíbená věta snad všech rodičů. Jistě ji znáte a předpokládám, že jste si jako správní teenageři mysleli své. Aby ne. Teď jinak. „Poslouchejte své tělo.“ Tak to zas slýcháte od lektorů při hodinách své oblíbené jógy. Přitom se vás snaží dostat do všelijakých krkolomných pozic, přestože jasně slyšíte své tělo říkat ne. Ale kdo k vám promlouvá? Slyšíte tělo, nebo hlavu? Mám jeden velice osobní příklad. Před nějakou dobou jsem propadla běhání. A já opravdu nejsem běžecký typ. Jestliže mne porovnáte s vítězkou pražského půlmaratónu, budu její pravý opak. Nevadí, mne to baví. Odvážila jsem se již i postavit na start běžeckých závodů, ale mou motivací nebylo vyhrát, avšak klasické zúčastnit se. Běhání je pro mne srdeční záležitost, skvěle se doplňuje s jógou a stalo se mi doslova drogou. Jenže, pokud začnu přemýšlet, co říká mé tělo… Chce se mu, nebo nechce běžet? Jak myslíte, že to dopadne? Správně, ihned zjišťuji, že vlastně už nemůžu, špatně se mi dýchá, nohy těžknou a cíl je ještě tak daleko… takže se vzdávám. A to je právě ono. Toto nebyl signál mého těla, které by říkalo, že ho přepínám, že si právě ničím kolena a zkracuji hamstringy. To by znělo jinak. Takto jen moje hlava naříká, že jestli se mi nechce, tak přeci nemusím… I to je pravda, ale mně se přeci chce!

Cvičení jógy se nedá srovnávat s tréninkem běhu. Jóga je cesta, tady musíte přesvědčit hlavu, že chcete začít, a pak už jen skutečně poslouchat své tělo (a rady lektora). Jakmile se vám jakákoli činnost stane rutinou, ubude vám práce s přesvědčováním hlavy, jestli ano, nebo ne, a budete si moci vychutnat samotný pohyb, svou cestu. Při praktikování jógy je důležité nesoutěžit s ostatními. Nerozhlížejte se kolem, abyste se podívali, jestli sousedka už dá nohu výš než vy nebo zda si všichni všimli, jak jste se zlepšili. Rozhlížejte se do sebe. Zkoumejte své možnosti, pozorujte, jak pomocí dechu uvolňujete napětí, všímejte si, kudy vaším tělem proudí energie. Neříkám, že je to jednoduché. Není. Určitě to nedokážete hned. Nejprve budete pokukovat, jak ta ásana vypadá, co po vás ten lektor vlastně chce. To je normální, ale mám radu do začátku. Nedělejte to ve „psovi hlavou dolů“. Tam musíte mít hlavu opravdu dolů, jinak vás bude bolet za krkem. Teprve později se budete moci soustředit opravdu na sebe a budete moci poslouchat své tělo, aniž by vás při tom obtěžovala hlava.

A ještě jedna rodičovská: „To poznáš, až budeš starší.“ Zase měli pravdu. Pokud jste své tělo poslouchali správně, určitě to poznáte, až budete starší.

• autor: Martina Horáková
• www.py-martina.eu
• zdroj fotky: Shutterstock.com