Když jsem s kamarádkou diskutoval o tom, jestli to zkusíme, nebo ne, stále vítězilo, že ne. Jen ne zimu, natož mráz. Nakonec se situace vyvinula tak, že jsem stál v Modřanech na recepci centra, které nabízí solnou komoru a mimo jiné i kryokomoru. Prvotní adrenalin byl tím, co nás přivedlo na recepci, abychom tuto terapii vyzkoušeli. Vnitřní strach, možná panika zahřívaly náš organismus, a proto se nás zima při první návštěvě tak nedotkla. Při vstupu nás obsluha upozornila, abychom se v zamlžené komůrce rozměrů dva na dva metry neustále pohybovali. Ale ne moc rychle, protože potom by nás mráz mohl ošlehat. To bylo takové znejistění, které se záhy po vstupu do komory změnilo. Dřeváky, ponožky, trenky, rouška přes ústa a nos, čelenka přes čelo a uši. To jsou doplňky, které jsem měl na sobě. Dívky, slečny, paní mají ještě tričko. Nejlepší je jen podprsenka od plavek, protože, čím méně oblečení na sobě máte, tím účinnější kryoterapie je.

Ptáte se, co je tak účinné na této terapii? Vstupujete do malé místnosti, kde je minus 125 až 150 stupňů. Drsná představa, že? Ten prvotní vjem je příšerný. Máte pocit, že umrznete, říkáte si, jestli to přežijete. Ujišťuji vás, že ano. Měli jsme stejné pocity. Panika, strach, napětí, nervozita. V podpaží, v rozkroku a na břichu se potíte a musíte se otírat. V mysli běhaly myšlenky, co se asi stane. Přišel ten okamžik, kdy obsluha řekla: „jděte dolů a tam chvíli počkejte“. Poslouchali jsme a šli tam. Bylo tam minus 60 stupňů, ale překvapilo mě, že to nebylo nepříjemné. Prostě byl chlad. Pak byl dán pokyn: „Tak jděte dovnitř“. Před tím, jsme se dozvěděli, že pípnutí třikrát znamená, že to je minuta a půl. Každá další půlminuta je další pípnutí. Po druhé minutě jsme otevřeli dveře a vyběhli ven.

Jak bylo? Zima. Ano byla zima, ale ne zima, která se nedá snést. Není to zima, která zalézá až pod nehty. To vůbec ne. Ta zima byla příjemná. Uvnitř kabinky chodíte, dupete dřeváky, abyste byli slyšet. Signalizuje to, že jste v pořádku. I povídat si můžete s tím, kdo je s vámi. Je fakt, že ke konci už jsme si říkali, ať už pípnou a můžeme jít pryč. Přeci to vydržíme, ne! Vydrželi, a byl to fascinující pocit. Moje kamarádka řekla, že má pocit: „lehkého bytí.“ Opravdu, je to zvláštní pocit. Já jsem to přirovnal k pocitu po dovolené. Jste nezatížení myšlenkami, jste volní, naprosto odpočinutí a v pohodě. Jako by vše, co nepotřebujete, zmrzlo a vy jste zapomněli, co se dělo přes den, v týdnu, kdykoliv. Jste vyrovnaní, uvolnění a máte naprostou radost a euforii.

Na začátku, při prvním vstupu, je vám změřen krevní tlak a vyplníte dotazník, na jehož základě vás vpustí do příjemného mrazu. Po každé terapii je nutné jít na cca 15 minut na aerobní trenažér, kde se zahřejete a také se protáhnete. Doporučováno je 6 až 20 návštěv. Po 6. návštěvě má kryoterapie vliv i na zdravotní stav. Další návštěvy už byly náročnější, protože prvotní adrenalin se už nedostavoval. Věděli jsme, do čeho jdeme. Zima se najednou zdála i větší. Také obsluha přidala více stupňů a my prodloužili čas pobytu v komoře na 3 a půl minuty. To ale až po páté návštěvě. Musím říci, že už ráno jsme si s kamarádkou posílali sms, že se těšíme do mrazu, kde naprosto zregenerujeme a obnovíme energii. Kde získáme naprostou volnost a radost. Oba pracujeme docela hodně. Ale po kryokomoře jsme připraveni jít dál a nemáme pocit únavy. To je nádherný stav. V letních měsících je tento pocit o to cennější, že když vyjdete z kryokomory, tak máte pocit, že se vznášíte.

Pozor! Nedoporučuji kryokomoru všem. Je nutné respektovat svůj zdravotní stav. V případě nějakého zdravotního problému se poraďte se svým ošetřujícím lékařem.

• autor: Václav Krejčík
• www.vaclavkrejcik.cz
• znáte z GiB