Nejstarší nám známou indickou filosofickou školou je sánkhja, na níž jóga navazuje praxí. Základem sánkhji je radikální dualismus, který vymezuje na jedné straně duši, čiré vědomí, purušu a na straně druhé látku, přírodu, prakrti, která existuje buď ve stavu projevu, nebo projevená není. V jejím projevu jsou činné guny (sattva, radžas a tamas), které prakrti tvoří. Pokud je prakrti neprojevená, jsou guny v dokonalé rovnováze, nečinné a stabilní. Puruša podle sánkhji není jeden univerzální, ale každý tvor, každá bytost má svého samostatného purušu, ducha.

Dostáváme se k obtížně uchopitelné otázce vztahu mezi purušou a prakrti. To je obecný problém všech dualitních filosofických systémů, a nejinak je tomu u sánkhji. Máme-li dva zcela odlišné principy, je vždycky mimořádně obtížné vysvětlit, jak tyto dva principy spolu komunikují, jak o sobě vědí, jak může dojít k nějaké jejich spolupráci apod. Žádný dualismus na světě na tyto otázky nedává filosoficky uspokojivou odpověď.

Podobenství o chromém a slepém

Odlišnost látky a ducha potkáte v nějaké podobě po celém světě všude a vždycky je to stará, přirozená a intuitivní záležitost, oddělovat od sebe ducha a hmotu. Jak se může duše, puruša, podílet na působení prakrti, přírody, když vznik projeveného světa je porušení rovnováhy gun v prakrti. Zkusíme si to ukázat pomocí několika tradičních obrazů, metafor, podobenství.

Nejznámějším obrazem je metafora, vztah chromého a slepého. Duše je zde přirovnána k chromému, protože ona je nečinná a pasivní, nemá nohy, aby někam běžela. Hmota je přirovnávána k slepému člověku, protože nemá vědomí, není schopna se rozhodovat. Ani chromý, ani slepý nejsou schopni dojít k cíli. Když však vezme slepý chromého na ramena, dojdou ve spolupráci ke svému cíli.

O divákovi a tanečnici

Dalším obrazem je vztah pozorujícího subjektu a pozorovaného objektu, metafora diváka a tanečnice. Puruša je přirovnáván k divákovi, který je pasivní, nehybný a klidný pozorovatel, jenž pasivně přihlíží vystoupení tanečnice, prakrti. Ale nic společného spolu nemají, on se jen dívá. Má jenom zájem pozorovat. Tento zájem poutá diváka k představení, ale k žádnému kontaktu nedochází. To je sice půvabný obraz, ale také není úplně vysvětlující.

Musíme mít stále na paměti, že proměnou prochází jenom prakrti, jenom ta má schopnost projevu. Puruši se nesmí nic dotknout, ten je neměnný a naprosto pasivní, nemůže aktivně nic udělat, to prostě nejde.

Přitažlivost magnetu a železa

Dalším podobenstvím je vztah magnetu a železa, jejich vzájemné přitažlivosti. Kde se bere ta vzájemná přitažlivost magnetu a železa a proč vůbec existuje potřeba spolupráce mezi purušou a prakrti. Odpovědí sánkhji je, že látka přechází z neprojeveného do projeveného stavu jenom proto, aby uspokojila duši.

O krávě a mléce

Otázkou je, jak může nevědomá látka vědět, co duše potřebuje. Na to existuje příměr krávy a mléka. Kvůli teleti se vemeno krávy plní mlékem, ale tele samo to nezpůsobuje, neřídí to. Podobně se látka dává sama od sebe do pohybu kvůli duši, kvůli vysvobození duše, ačkoliv ta duše na tu látku nevytváří žádný vliv. Látka není vědomá, stejně jako tvorba mléka není řízena vůlí krávy, nerozhodne se, že si naplní vemeno mlékem.

Celý ten emanační proces, porušení rovnováhy gun, se děje kvůli vysvobození duše, a to jaksi úplně spontánně, automaticky. Vysvobození z jaké připoutanosti? Připoutanost puruši, pozorovatele, spočívá v jeho zájmu tu tanečnici, prakrti, pozorovat. To, že ho něco přitahuje, jako magnet železo. Kde se tenhle zájem bere v neměnné duši?

Klíčový omyl

Zdrojem je klíčový omyl. Puruša na sebe vztahuje to, co ve skutečnosti patří do oblasti látky, veškeré psychické dění, vědomí já, vědomí moje. My lidé máme pocity, odehrávají se v nás psychické pochody, máme vjemy, záliby, stavy mysli a domníváme se, že to vše náleží do duševní oblasti, purušovi, čirému vědomí. Ale to vše je ve skutečnosti oblast prakrti. Dokud si to puruša mylně přisuzuje, tak tento omyl způsobuje, že chce participovat na dění přírody, prakrti, projeveného světa. Pro tento omyl existuje tradiční indický pojem avidja, nevědomost, omyl, a-vidja, ne-vědění. I ten nejčistší intelekt, kde plně převládá sattva, je materiální, pořád je součástí prakrti. Duše, puruša, tyto psychické stavy přisuzuje sobě, protože je v nevědomosti, je na omylu, jako by si chtěl užívat, vnímat. Puruša se k tomu nerozhodnul, nemůže se rozhodovat, je však zatížen nevědomostí. Příčiny té nevědomosti sánkhja neřeší. Podrobně popisuje stav, příčinou se nezabývá, ale dává návod, co s tím.

Je třeba odstranit nevědomost a nahlédnout, že veškerá psychika je v prakrti. Puruša, když si nakonec uvědomí, že je odlišný od těchto látkových procesů, přestane tu látku pozorovat. Ustane touha, potřeba, zájem a látka se přestane ukazovat. Představení tanečnice skončí a divák se odvrací, protože byl uspokojen, prohlédl, a současně se stáhne i tanečnice. Jde zde o získání osvobozujícího poznání. Jakmile duše, puruša, toto osvobozující poznání získá, tak nedochází bezprostředně k vysvobození, ale ze setrvačnosti člověk dožije stávající život. K tomu sánkhja dává příměr hrnčířského kruhu.

Když máme roztočený hrnčířský kruh a nádoba je hotová, tu nádobu sejmeme, dílo je vykonáno, nicméně kruh se ještě chvíli točí setrvačností dál. Jsou to nastřádané impulsy během života, které způsobují, že je třeba ten život dožít.

Sánkhja a prostředky poznání

Potřebujeme získat osvobozující poznání. Jak. Podle sánkhji cestou logického myšlení a vyvozováním správných závěrů. Pro sánkhju je projevený svět skutečný, v tom je realistická. Svět je reálný a nezávislý na našem vnímání. Sánkhja používá tyto tři prostředky poznání: Smyslové vnímání, logické vyvozování a tradici, autoritu, hodnověrné svědectví.

Pataňdžali sánkhjovou metafyziku přejímá. Hlavní rozdíl mezi sánkhjou a jógou nespočívá v nauce, metafyzice, ale v prostředcích, které vedou k osvobozujícímu poznání. U sánkhji je to především cesta logického vyvozování, úsudku. Člověk se tím logickým myšlením zabývá tak dlouho, až mu to dojde. Pataňdžali pracuje s myslí, snaží se zastavit všechny její procesy a vyprázdnit mysl tak, aby tohoto poznání bylo dosaženo přímým nazřením ve stavu samádhi. Pochopení sánkhji a vztahu puruši a prakrti nám dává předpoklady pro pochopení jógy.

• autor: Pavel Hájek
• zdroj fotky: Shutterstock.com