Ohlédnutí za Proměnou

12. 11. 2015


Naše spolupracovnice Tereza Holušová se vydala na cestu do Indie, kde při své druhé návštěvě strávila 6 měsíců. Prošla velkou proměnou, která zasáhla celý její život....

Přesně před rokem téhož dne jsem napsala svou vystrašenou esej o obavě z mé první cesty do Indie. Je těžké uvěřit, že rok uběhl tak rychle a já se při ohlédnutí zpátky nemohu ani rozpoznat. Je to pro mě nejspíše právě listopad, který budu oslavovat jako svůj osobní nový rok, nový začátek. Vzpomínám si na tehdejší panickou hrůzu z toho, co jsem si na sebe polodobrovolně přichystala. Dlouhá jógová cesta do Indie, 40 dní sama kdesi, kde jsem ani nechtěla být. Stále jsem si opakovala: „Já nejsem, nejsem cestovatelka. Mám ráda pohodlí a stabilitu. Nenávidím změny.“ Čím více se blížila má indická cesta, tím větší ataky hrůzy jsem dostávala. Nic nezabíralo. Žádné uklidnění typu: „ono ti to brzy uběhne“, mě neukonejšilo.

Dnes už více rozumím, proč jsem paniku nemohla kontrolovat. Čekala mě totiž skutečná vnitřní smrt, na kterou se nejde připravit. Každá velká životní změna je také nepřehlédnutelnou osobní smrtí. Přerody bolí a není na nich nic sladkého. Uspokojení většinou přichází až mnohem později, když se ohlédneme do minulosti a uvidíme, kam jsme se směrem k naší aktuální přítomnosti pohnuli.

Možná onen proces proměny začal ještě mnohem dříve a nepopiratelně stále u všech lidí kontinuálně probíhá. Vybavuji si zřetelně ten druh pocitu, kdy se nacházíte v nějakém hotelovém pokoji, v mém případě to byl bílý prostý pokoj klášterního zázemí. Byly Velikonoce a já se šla podívat na jednu z mála mší v kostele sv. Salvátora. Postní bíle plátno zahalovalo oltář a veškeré jindy kýčovitě zaslepující barokní dekorace a tlusté zlaté andílky. Do potemnělého kostela vstoupil průvod nesoucí světlo. Všichni měli v ruce svíčku, přinášeli novou naději, všude bylo ticho. Najednou to na mě přišlo. Nebylo to žádné nepřekonatelné náboženské pohroužení, ale jakési světlo do mě skutečně zasvítilo a osvítilo spící kouty mého vědomí, protože jsem jasně pocítila, že žiji život, který mi tak docela nepatří, že jsem ve skutečnosti někdo úplně jiný. Postupně se mi stále dokola vracela tatáž věta, ať už jsem dělala cokoli. Dokonce jsem se budila i ze spaní a pořád mi znělo: „Jsi někdo jiný, než si myslíš, že jsi. Je to všechno jinak.“ Byla to pravda a změna mi tehdy klepala na dveře vědomí.

Poté jsem v listopadu 2014, s dávkou svého maximálního skepticismu, odcestovala do Goa. Vybrala jsem si tuto indickou destinaci zcela účelově. Moc jsem si přála, aby se mě indická kultura vůbec nedotknula. Chtěla jsem do Indie vstoupit velmi okrajově a povrchně. Ať se člověk snaží svému osudu jakkoli unikat, nakonec bude svým vlastním proudem dotlačen tam, kam patří.

Dnes, mám stále stejný obličej – tedy aspoň doufám, ale jsem jiný člověk. Největší vědomou změnu vidím ve své nutkavé potřebě cestovat, která neumí být ukojena, a dokonce ani zastrašena mými dávnými strachy z létání a celkově z nebezpečného a nepředvídatelného života, který je všude okolo nás. Už si nedokážu představit, že bych v jedné destinaci zůstala pouhý měsíc. Naopak, potřebuji k běžnému nacítění místních jinakostí aspoň měsíce dva a ideálně aspoň půl rok cestování. Stala jsem se kočovnicí, kterou jsem možná vždy vnitřně byla. Moje druhá cesta do Indie, která byla velmi bláznivá a mým okolím neuchopitelná, mi zabrala 6 měsíců. Nejenom, že jsem se v Indii dotknula indické kultury více, než jsem sama předpokládala, ale letos v říjnu jsem se provdala za svého indického manžela. Tím se můj cestovatelský osud zpečetil a nastartoval se navždy směrem „vpřed“.

Ať vám kdokoli a kdykoli řekne, že ví, co potřebujete, co byste měli se svým životem dělat či nedělat, pamatujte si jediné: „všechno je jinak!“ Kdykoli, ač se vám to může zdát nepředstavitelné, můžete „vzít za výhybku“ svého životního příběhu a prostě ho stočit radikálně jinam. Ano, občas stačí jedna cesta do míst, kam se vám tak úplně nechce.

O svém roce plném změn, pohybu a dálek budu brzy dokončovat knihu, která obsahuje můj indický deník, který zachycuje poměrně tragikomické myšlenkové a emoční převraty a zvraty.

Do deníku můžete nahlédnout již nyní na stránkách: http://abraxastouch.blogspot.cz/

 

  • autor: Tereza Ghose
  • zdroj fotek: Tereza Ghose
DSC_5491_f
IMG_5641.JPG

Jóga Dnes Konference
Mala Collective
Energy Studio jd
JógaMarket