Vypůjčili jsme si slovo intimní k popsání něčeho, co je skryté, trochu nepatřičné a velmi osobní. Bohužel jsme tím degradovali něco vpravdě vzácného a důležitého.  Intimní znamená vnitřní. Toto vnitřní se vztahuje k nám samým, k hloubce naší duše a k našemu kontaktu s ní. Intimita je tedy v prvé řadě psychologickou zkušeností. To ostatní, vnější, je jen zrcadlem niterného projevu.   Pokud máme intimní vztah se sebou, s projevy a prožitky naší psýchy, jsme schopni toto intimno přenést i do světa venku. Tím je zřejmé, že intimita je propojení něčeho s něčím, tedy vztahu. Vztahu vesměs pozitivního, jemného, duševního. Co můžeme nazývat intimním vztahem? Mnoho věcí…   Můžeme mít intimní vztah s obrazem, jenž jsme si pověsili do ložnice. S místem, kam jsme přijeli na dovolenou a které se dotklo našeho srdce. S přítelem, s partnerem i s cizincem. Intimita může trvat pár sekund i celý život. Intimní prožitek je velmi blízko lásce. Je pozitivní a radostný. Může mít nádech melancholie zázraku, který se stane a záhy zmizí. Naše duše v těchto prožitcích vyjde ven a riskuje zranění, ale vždy jí to stojí za to. Intimita je dar k naší každodennosti. Neomezuje jí čas, způsob ani prostředí.      To, co je na intimitě krásné a nekonečné, je prožitek přítomného okamžiku. Kombinace věčnosti s přítomností. Děje se teď, v tuto chvíli a v tento přítomný okamžik, ta jemnost nadšení v nás zůstává navždy.   A to je jeden z mnoha důvodů, proč nesmíme být lhostejní k životu naší duše. Proč je třeba hledat nejprve uvnitř a potom venku. Proč citlivě vnímat projevy naší duše, abychom byli připraveni vnímat a přijmout její dary.  
Markéta Sulánská  www.sulanska.cz