Mt. Kailas - symbol jógového vnímání světa

12. 12. 2015


Tato od nepaměti posvátná hora leží v jihozápadní části Tibetu. V blízkosti himalájských velikánů se nezdá příliš vysoká, má „pouze“ 6714m - síla její energie však od nepaměti přitahovala mnoho velkých mistrů a učitelů jógy - mytického Milarepu, Sidharthu Gautamu – Buddhu.

 

Moje třetí cesta do Asie tentokrát nevedla za cvičením jógy, ale za energií a myšlenkami jógové filozofie k posvátné hoře Kailas (Kailáš), tibetským jménem Kang Rinpoche, dodává Katka Nováková z ÓM YOGA STUDIA.

Místo osvícení i střed světa

Tato od nepaměti posvátná hora leží v jihozápadní části Tibetu. V blízkosti himalájských velikánů se nezdá příliš vysoká, má „pouze“ 6714m - síla její energie však od nepaměti přitahovala mnoho velkých mistrů a učitelů jógy - mytického Milarepu, Sidharthu Gautamu – Buddhu. I druhý Buddha Guru Rinpoche – Padma Sambhava putoval k této hoře, aby procítil její energii. Pro Hinduisty je sídlem boha Šivy a jeho manželky Parvátí. I prastaré náboženství bön má posvátnou úctu k této hoře. První učitel Bönpo zde podle legendy došel osvícení.

V celé Asii existují pověsti o ohromné hoře, která je pupkem a osou světa i celého vesmíru. Od ní vytékají čtyři řeky do čtyř světových stran a dávají život oblastem, kterými protékají. Ne náhodou leží Mt. Kailas v důležitém rozvodí čtyřech velkých řek asijského subkontinentu. Svatá Ganga a veletok řeky Karnálí zavodňují oblasti jižně od Tibetské náhorní plošiny. Indus odtéká na sever, Sutlej na západ a řeka Brahmaputra (Yarlung Tsang Po) na východ.

V původních hinduistických eposech se setkáme se svatou horou Meru – domovem bohů. Původně vnímali hinduisté Mt. Meru, jako horu vévodící celému Himaláji, ale postupem času se hinduismus sjednotil s buddhismem i s náboženstvím bön na Mt. Kailas jako energetickém centru, středu Země, vesmíru i všeho života.

Již pohled na tuto nádhernou horu nás naplní posvátnou pokorou k přírodě a vyšší síle tvoření. Její jemně zaoblené stěny tvoří perfektní pravidelný čtyřstěnný jehlan – čtyři stěny jako kompas ukazují čtyři světové strany. Jeho  zvrásněný povrch se zdá být poskládán z pravidelných vrstev jako dětská stavebnice a připomíná nádherné schody do nebe. Na vrcholu září sněhová koruna a z dáli udivuje svou vznešeností. Na jižní straně je zvláštní dlouhá svislá puklina, která charakteristickým schodovitým vrásněním vytváří symbol svastiky – buddhistický symbol duchovní síly. Na tuto horu dosud nikdo nevylezl, ačkoli například Rheinold Messner dostal povolení k výstupu. I on však respektoval jedinečnost tohoto místa.  

V harmonickém a posvátném úpatí v nadmořské výšce 4 560m se rozkládají dvě překrásná jezera Manasarovar a Rakshas. Ta dávají celé oblasti silnou energetickou harmonii. Rakshas je menší (avšak s průměrem více než 5km). Je to jezero měsíce s žensku, jinovou energií. Manasarovar se rozprostírá v ohromné šířce - v průměru ne menším než 10km. Je mu připisována sluneční, mužská, jangová energie. Jeho hladina, zčeřená neustálým větrem, odráží barvu nebe a okolních zasněžených hor. Září od temně modré, přes blankytnou až po stříbrnou. Břehy jsou lemovány posvátnými mannystones (kameny s vytesanými modlitbami), ze kterých jsou tvořeny úhledné řady mannywalls. Nad  kláštery, v Tibetu nazvanými gompy, vlají všudypřítomné praporky s modlitbami větrem roznášenými do celého světa. Břehy lemují čorteny – modlitební místa.


Kora – posvátný okruh kolem tohoto jezera je dlouhý asi 120km a trvá přibližně týden. Posvátná kora se provádí kolem svatých míst – oltářů, klášterů, čortenů, jezera i hory - ve směru hodinových ručiček, tedy zleva. To platí pro hinduisty a buddhisty. Stoupenci víry bön provádějí koru opačným směrem. Vše záleží na vnímání energie. Kora je časem pro modlitby a meditace. Zastavují se zde karavany poutníků, nejčastěji Indů, aby provedli pudžu – celodenní obřad kolem svaté hory Kailas.


Kora – nelehká pouť za blízkostí bohů

Ráno věřící provedou očistnou koupel v ledových vodách jezera Manasarovar. Muži se svléknou a jdou dál do jezera, aby se mohli zcela ponořit. Ženy v tradičním sárí či pandžábí zůstávají ve vodě po kolena, naberou ji do dlaní, trochu se napijí a zbytek si vetřou do vlasů od čela po zátylek. Potom následuje celodenní obřad, při kterém poutníci sedí kolem obřadního ohně - hoummam - ve tvaru čtverce, zpívají posvátné mantry a kněží obětují Šivovi a Parváti prostřednictvím ohně mnoho obětin – květiny, ořechy, datle apod. Vzduchem voní vonné tyčinky a znějí rytmy bubínků a mantry.


Druhý den pokračují poutníci velkými nákladními auty nebo džípy dál k hoře. Kora kolem hory Kailás není jednoduchá a vzhledem k tomu, že indičtí poutníci většinou nemají čas na dostatečnou aklimatizaci, znamená pro ně vysoká nadmořská výška značný problém. Okruh je dlouhý necelých 60km a nejvyšší místo pas Dolma La je 5 670m vysoko. Poutníci si na cestu pronajímají horské koně a yaky. Často se však stává, že nedostatkem kyslíku z koně spadnou a o kameny se zraní. Přesto však obejití hory Kailás znamená pro hinduisty nejvyšší životní cíl. Věří, že z nich smyje hříchy a po smrti budou blíže bohu Šivovi a Parvátí. Je neuvěřitelné pozorovat, jak odhodlaně zdolávají těžkosti cesty. Během škobrtání jejich koníka po kamenité stezce si odříkávají své mantry a zdají se být velice soustředěni na své vlastní myšlenky, na přítomný okamžik. 


Silná čistá energie, kterou sem po staletí poutníci přinášejí, je téměř hmatatelná. I turisté, kteří sem v poslední době přicházejí (donedávna byla tato oblast pro západní turisty uzavřena) a o filozofii se příliš nezajímají, pociťují zvláštní hloubku svých myšlenek a rozpoložení mysli. Uvědomují si život v jeho naprosté jednoduchosti. Drsná krása hor  připomíná, jak je potřeba o krásu života neustále bojovat, uvědomovat si svou jedinečnost, svou cenu a současně sounáležitost s ostatními bytostmi. Tady opravdu pociťujeme čistou radost z existence. Existence nás samých i světa kolem nás.


Síla myšlenek jako zdroj energie

Právě tohle mne při návštěvách této části Asie nejvíce fascinuje i dojímá. Láska k životu a radost z něho navzdory mimořádně těžkým existenčním podmínkám. Také všudypřítomná víra ve vyšší zákony fungování světa a vesmíru. Jóga a ostaní východní filozofie vnímají Zemi, vesmír a život především jako pohyb – proudění energie, neustálou změnu. Všechny děje kolem nás stále oscilují, mění se a opět se vracejí na svůj počátek. Cítíme zde, že toto vnímání světa je prostoupené do veškerého lidského snažení. Být svědkem náročné cesty poutníků je toho důkazem. Jakmile si uvědomíme tyto jemněhmotné energie života, dojdeme brzy k poznání, kde berou lidé v Asii, přes všechny nepřízně osudu, stále tolik pozitivní energie. Vnímají sílu myšlenek – počáteční a nejsilnější energii lidského života, tvoření i celého vesmíru. Možná se od těch „chudých“ lidí máme hodně co učit. Jak jsme na tom my? Jaký počátek má naše snažení a fungování? Čím živíme svou mysl? Jak radí velcí mistři: Zůstaň vždy u sebe. Tedy zůstaňme a tvořme. Tvořme krásně. Tvořme s láskou.
Staré budhistické přísloví říká:  Zasej myšlenku, sklidíš čin, zasej čin, sklidíš zvyk, zasej zvyk, sklidíš charakter, zasej charakter, sklidíš osud.

  • autor: Katka Nováková
  • www.omyogastudio.cz
  • zdroj fotky: Shutterstock.com
  • znáte z GiB (předchůdce JÓGA DNES)

 


Jóga Dnes Konference
Mala Collective
Energy Studio jd
JógaMarket