Hmmmmmmmm. Bylo to někdy při studiu na VŠ. Ze své první lekce jógy si toho moc nepamatuji, jen hlavní poznatek, který mi utkvěl a načas mě dosti ovlivnil: bylo to pomalé a nic moc se nedělo. Alespoň tak jsem to tenkrát vnímala. Pro divokou lvici, co skákala sama (no, s padákem) z letadla, z výšek do vody, lezla po horách a vyžívala se ve všemožných výkonnostních sportech… Přišlo mi to podezřele zpomalené. Ani ve snu by mě tenkrát, před nějakými 12 lety, nenapadlo, že se nějakému takovému válení budu věnovat na plný úvazek. A asi ani nikoho okolo mne. No, časy se mění a změnil se i můj pohled na jógu a její pomalost. Ale chvíli to trvalo. Jako mnoho dalších jógových příznivců i já mám pocit, že si mě jóga zavolala (a já ji). Jen to chtělo čas a trochu pomačkat má tlačítka přesvědčení, že mám život nalinkovaný a vše jasné. Když přeskočím praktikování jedenkrát týdně v pražském fitku po práci, které pomáhalo od bolestí zad, vybavím si první lekci v Indii.

O mnoho let později. Mám za sebou ledacos a začínám chápat, že vysoká rychlost a spousta adrenalinu nejsou vždy ku prospěchu mého těla a ducha. Vysmátý Ind, původem architekt, mi představuje jógu jinak: jako empirickou vědu, zákony rezonance, proudění energie a fakt, že hlavní jóga je v naší hlavě. To oslovilo i zavilého pragmatického vědce ve mně. Dobrovolně jsem nastoupila na kurz líné jógy a zjistila, že když se jí věnuji pravidelně, vůbec mi už nepřipadá líná a má benefity, o kterých se mi tenkrát ani nesnilo.

Na lekci s Dagmar Volfovou si můžete přijít zacvičit na pražskou Jóga DNES Konferenci 15.10.2016

Více informací a přihlášky ZDE

• Dagmar Volfová
• www.simhayoga.cz
• zdroj fotky: archiv autorky