Jóga v prostoru víry (Jama a křesťanské desatero)

07. 07. 2015


Jóga a křesťanství je obsáhlé téma plné zajímavých otázek, a mnohdy ještě zajímavějších odpovědí. Debata nad střetem východních a západních duchovních nauk v naší zemi započala teprve v době nedávné.

Učení jógy našlo své stoupence na území českých zemí a Slovenska až na konci 60. a 70. let minulého století, což bylo oproti zbývající části euroamerického prostoru, kde po staletí dominoval vliv křesťanství, s určitým zpožděním. Další duchovní element, reprezentovaný jógou, logicky způsobil střetávání a prolínání určitých principů, které jsou na jedné straně charakteristické pro učení jógy a na druhé straně pro transcendentně založený a imanentně se projevující souřadnicový systém, podle nějž se orientují křesťané. V celé řadě případů dochází ke vzájemnému porozumění, ale stejně tak i k nepochopení a odmítání jedněch druhými. 

Setkání indické kultury s kulturou evropskou se některým křesťanům jeví jako obohacující, jiným až démonické. Mnozí z nich chápou jógu jako metodu, umožňující přiblížit se ke Kristu a poodhalit cosi z jeho poselství, a jakákoliv tvrzení ve smyslu, že jóga je skrytou pastí hinduismu, vnímají jen jako projev neinformovanosti, nevzdělanosti a kulturních a náboženských předsudků. Naproti tomu z úst mnohých křesťanů i katolických duchovních často zaznívají věty spojující jógu s esoterikou či okultismem, a mnohdy i přesvědčení, že je třeba truchlit nad ztracenou duší jogína. 

Většina z přívrženců východních duchovních směrů se shoduje v tom, že pluralita duchovních nauk je nutná, aby jedincům s rozdílnými potřebami a rozdílným vývojem otevírala jejich vlastní cesty a umožnila každému z nich individuální přístup k božstvu, neboť věří, že tato pluralita se projevuje jen na povrchu, že nad ní se skrývá nadřazená jednota cílů, kterou je otevření přístupu k božství. Nicméně existují i tací, již došli k závěru, že právě jim bylo odhaleno tajemství života, křesťanství odmítají a na lidi církve pohlížejí jako na zbloudilce.

Pro nás je podstatné, že pilíře každého náboženství, duchovního směru či nauky – tedy jógy i křesťanství – tvoří soubor morálně etických pravidel a norem, jež představují možnost základní orientace v hodnotách vnějšího i vnitřního světa a naznačují směr duchovního růstu. Tyto principy mají bezesporu význam pro vytváření zdravých mezilidských vztahů a formování lidské společnosti, ale stejně významné jsou i z individuálního hlediska pro zdravý a plnohodnotný vývoj každého z nás. Naším záměrem je analyzovat jogínské desatero, tedy jamu a nijamu, a dekalog křesťanský a hlouběji objasnit jejich význam pro společnost a druhotně pro člověka – z pohledu křesťana – či význam pro jednotlivce a druhotně pro společnost – z pohledu jogína. Především ale ukázat, že jogínské a křesťanské hodnoty se v mnohém shodují a nevylučují vůbec v ničem.

Jóga je jistě unikátní cestou ke zlepšení pružnosti těla, pevnosti svalů, vytrvalosti i rovnováhy a způsob, jak naplnit sám sebe vnitřním klidem a životadárnou silou. Má ale i svůj duchovní rozměr. Je jí připisována schopnost sjednotit tělo, mysl a duši a dospět k harmonii ve všech oblastech života. Je cestou vedoucí k hlubšímu poznání vlastní existence, klíčem k pokladnici lidského tvůrčího potenciálu, ke schopnosti soucítit, milovat a dosahovat úspěchu. Ztotožnění se s jamou je podle Pataňdžaliho prvním krokem směřujícími ke svatému způsobu bytí, k poznání Boha v osobní zkušenosti, nikoli tak jak ho demonstrují naše ideje a představy, ale takového, jaký je. 

 

JAMA

se často překládá jako pravidla společenského chování, neboť podává obecně platný návod, jak jednat s druhými. Pataňdžali popisuje pokyny jamy jako spontánní vývoj osvícené bytosti, protože když poznáme, že naše osobnost je vetkána do látky života – že jsme jedním vláknem v životní síti – ztrácíme schopnost konat způsoby, jež škodí a ubližují nám i ostatním. Dospíváme na úroveň chování, která je v souladu s přírodními zákony a nazývají se krija šakti, jež lidé popisují jako „bytí v proudu“. V tomto stavu nejsme schopni násilí, neboť celá naše bytost spočívá v klidu a míru, a to je podstata prvního pokynu jamy – ahinsy, která je první normou a zároveň i podstatou ostatních.

Ahinsa 

znamená „nikdy žádnému tvoru žádným prostředkem nezpůsobit bolest“. Jsme-li v proudu, naše myšlenky, slova i skutky jsou prosty násilí. Násilí nemá ani možnost zrodit se, protože naše srdce a mysl naplňuje láska a soucit se vším tvorstvem. Ahinsa je též synonymem pro neničit, nedestruovat, nezbavovat možností a šancí. Nezabíjet vlastní nebo cizí sebedůvěru, myšlenku či nápad. Nepotlačovat city a potřeby na žádné z rovin. Když Gándhí usiloval o vymanění svého národa z britské nadvlády, řekl: „Jestliže vytváříte lásku takovým způsobem, že sama udělá na takzvaného nepřítele nesmazatelný dojem, musí vám lásku vrátit… a to vyžaduje daleko větší odvahu než rozdávání ran.“ Jeho slova nápadně připomínají slova Kristova: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ Věty těchto mužů vystihují podstatu ahinsy beze zbytku. 

Satja 

zásada pravdomluvnostispočívá v jednotě myšlenek, slov a činů. Plyne z bytostného rozpoložení, v němž jsme schopni oddělit vlastní postřehy od vlastních výkladů. Svět přijímáme takový, jaký je, díky poznání, že skutečnost je výběrovou záležitostí pozornosti a výkladu. Poznáním, že pravda se jeví různým lidem různá, se zavazujeme k rozhodnutí, jež podporují život a vycházejí z rozšířeného vidění sebe sama. Pravdomluvnost je projevem věrnosti sobě, své vlastní jednotě a duchovnímu životu. 

Brahmačarja 

znamená ovládnutí vlastních plodivých sil. Což se v křesťanském světě často chápe jako celibát. Tato zásada ale nabádá čistě ke zdrženlivosti. Tvořivá moc vesmíru má sexuální podstatu a je třeba dívat se na celé stvoření jako na projev božského podnětu plodit. Sexuální zdrženlivost má ale také za cíl uchovávat nervovou energii. Jóga těmto skrytým plodivým silám přisuzuje zásadní důležitost, jejich plýtváním se tato síla vytrácí a oslabuje mozkovou činnost. Když však tyto síly ovládáme a držíme na uzdě, může být nakonec naše potřeba vyjádřit vlastní sexualitu vymýcena vyšším projevem lásky. 

Astéja 

čtvrtá zásada spočívá v čestnosti. Nedostatek čestnosti téměř vždy pramení ze strachu ze ztráty. Z obav, že přijdete o peníze, že ztratíte milované, společenské postavení, moc. Schopnost žit čestně je založena na pevném spojení s duší. Když převládne vnitřní naplnění, potřeba manipulovat, něco zastírat či předstírat dočista zmizí. Čestnost představuje rozpoložení člověka žijícího v jednotě. Podle jógy je rozvoj vlastností podporujících život přirozeným důsledkem osvobození a být nezávislý znamená nabízet vztah, city a služby bez požadavku reciprocity. 

Aparigraha 

pátá jamapředstavuje štědrost, již jogín bezděčně projevuje v každé myšlence, slovu a v činu, a pojmy nechuť, odpor či averze jsou mu cizí. Jakmile ji cele přijmeme, vymaníme se z područí vrozené lidské náchylnosti k hromadění hmotných statků. To neznamená, že se přestanete těšit ze světa, jen že nebudeme světem vězněni. Jógová cvičení, která vedou k poznání a pěstují vyšší vědomí, probouzejí štědrost, neboť příroda je štědrá.

Tato ovládání ctí každá etika a může je dodržovat každý člověk. To, že je uplatňujeme, nezahrnuje osobitý jógický stav, ale očištěný lidský stav, nadřazený stavu běžného lidství. Společně s jamou by měl jogín provádět i nijamu, tj. řadu tělesných i psychických disciplín, o kterých se dozvíme více v příští části.

 

  • autorka: Olga Remešová
  • zdroj fotky: www. Samphotostock.cz 

Použitá literatura: 

Küng, Hans, von Stietencron, Heinrich. 1997. Křesťanství a hinduismus. Česky Těšín: Vyšehrad.
Mihulová, Marie, Svoboda, Milan. 2007. Křesťanství a jóga. Liberec: Nakladatelství Střediska jógy Králův Háj.

Bible. 2007. Písmo svaté starého a nového zákona. Český ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost. 

Chopra, Deepak, Simon, David. 2005. Sedm duchovních zásad jógy. Praha: Ikar.

Eliade, Mircea. 1999. Jóga - nesmrtelnost a svoboda. Praha: Argo.

 


Jóga Dnes Konference
Mala Collective
Energy Studio jd
JógaMarket