Zdravá strava 13. 11. 2019 PDF Tisk

Cukr a jeho vliv na mozek i psychiku

Cukr je poslední roky velmi žhavé téma. Cukr je jed, je to toxická látka, je to látka vysoce návyková, je to něco, čemu bychom se měli ideálně vyhýbat velkým obloukem. Opravdu je to tak žhavé? Ano i ne. Pojďme se podívat, jak na cukr reaguje naše tělo.

Cukr a jeho vliv na mozek i psychiku

Glukóza

Základním zdrojem energie pro náš organismus jsou sacharidy – a to jak ty komplexní složené, tak ty jednodušší, oligosacharidy a monosacharidy. Většina buněk našeho těla funguje na jednom jediném základním cukru a tím je glukóza – k ní to všechno směřuje. Je až paradox, že něco, co je vlastně pro naše tělo tak esenciální látkou (myšleno cukry obecně), v podstatě určitým prvočinitelem našeho těla, je náš aktuálně největší nepřítel. Možná lépe řečeno – něco, co je tak základní látkou, se STALO naším velkým nepřítelem. A stalo se to proto, protože velká část vyspělého světa ho má v jídelníčku nadbytek.

Princip odměny

Sladká chuť je něco, co působí blahodárně na naše centrum odměny. Cukr opravdu působí na náš mozek podobně, jako některé drogy. Ukažte mi člověka, který se s velkou chutí zakousne do úžasného krémového sladkého dortu a nevykouzlí mu to blažený pocit (výjimkou možná budou jen na tváři se promítající výčitky). Konzumace jednoduchých cukrů ve velkém množství uvolňuje dopamin, a to je přesně ta látka, která cílí na naše centrum odměny. Naše psychika si pak na takovéto vlny slasti zvykne a vy začnete dortíky pak vyžadovat mnohem častěji, zcela automaticky, ideálně denně.

Vlastní zkušenost

Vím o čem mluvím, protože i já sama jsem kdysi dávno ve svých -nácti letech byla závislá na cukru. I když se to na mně nijak váhově nepodepsalo, přesně si pamatuju ty pocity, kdy vás popadne nekontrolovatelná touha a vy si prostě musíte dát nějakou cukrovou bombu. U mě to byly kyblíky zmrzliny...a pak sladké pečivo z pekárny, denně. A přesně si také pamatuju na období, kdy jsem si řekla dost. 14 dní až tři týdny to bylo celkem náročné, ale pak jako když utne. Najednou tam ta potřeba už nikdy nebyla a ta psychická závislost vymizela. A to v podstatě trvá dodnes. Nezdravosti a sladkosti ve mně nezpůsobují netkavost a potřebu.

Emocionální jezení

Naštěstí moje zkušenost se závislostí na cukru byla relativně krátká. Bohužel se s ní ale dnes a denně setkávám u klientů v mnohem rozsáhlejším spektru a to je emoční jezení. Emoční jezení je velký nepřítel člověka a nezahrnuje jen sladké a cukry, stejně jako nezahrnuje jen pocit slabosti. Emoční jedlíci mají opravdu velký psychický problém a jejich závislost je opravdu velmi silná, taková, se kterou si málo kdy sami dokážou poradit. Sladké potraviny bývají často záplatou na úzkosti, nespokojenost, ale i deprese. Sladké potraviny či nápoje jsou věrným společníkem, který nikdy nezklame. Velmi rizikovou skupinou jsou i vytížení lidé, kteří mají hodně stresu a málo spánku – obě dvě deprivace způsobují v těle chuť na sladké. Tělo se tak brání nedostatku energie a říká si přímo o tu nejrychlejší.

Závěrem

Rozhodně není nutné být sugarfree, bránit se všemu cukru jako čert kříži a vyhnat cukr ze svého života. I když, i to lidé často dělají a někomu to dokonce může vyhovovat. Dle mého názoru je ale i toto nepřirozené. Spíše je nutné si včas uvědomit svůj vztah k cukru a vyhnat ze svého jídelníčku všechny potraviny, které obsahují nálože přidaného cukru a jsou vysoce technologicky zpracované. Pokud někoho takového znáte, mějte k němu pochopení a zkuste mu třeba i pomoci.

 

Objednat předplatné