Nekradení (nepokradeš) jako princip patří i našeho biblického desatera, je důležitou zásadou soužití ve společnosti. Je výrazem sounáležitosti a respektu vůči jiným členům společenství. Netýká se pochopitelně jen hmotných statků, resp. takových činů, které u nás vyjmenovává trestní zákoník. Například mezi blízkými tento princip můžeme chápat také jako neuzurpováni si toho, co náleží jinému. Podobně není nemožné svést muže či ženu, kteří již mají závazky jinde. Takový vztah však často nepřináší nic dobrého nikomu ze zúčastněných a pohádkově zpravidla nekončí. V práci bychom pak měli především ctít, že pracovní doba náleží zaměstnavateli a věnovat se svým pracovním povinnostem.

Astéja zachází dál a vede nás k úctě vůči osobám, majetku i myšlenkám jiných. V současné době se tak dotýká i například hojně zmiňovaného autorského práva a nelegálních kopií. Nepřijatelné je také přivlastňování si zásluh a práce jiných. Jakkoliv je důležitá týmová práce, je na místě ocenit zásluhy někoho, kdo přispěl výjimečným nápadem. Nejlepší nadřízení své podřízené vedou k růstu bez obav z možné konkurence a nejlepší učitelé (a učitelky) nejsou neomylnými autoritami, ale laskavými průvodci.

V naší jógové praxi tento princip uplatníme mimo jiné ve vztahu k prostoru ostatních. Občas je zajímavé pozorovat, jak se snažíme si na lekci vytvořit okolo sebe co největší prostor bez ohledu na to, jestli bude dost místa i pro ostatní. Astéja nám může připomenout, že odolat uzurpování přispěje k příjemnějšímu prostředí pro všechny.

Astéja nadto vede až absenci jakékoliv závisti. Protože bychom neměli mít touhu po čemkoliv, co nám nepatří, čeho jsme nedosáhli vlastními zásluhami nebo nedostali darem, je přirozené, že se pak můžeme svobodně radovat z úspěchů jiných. Upřímné potěšení, které tak přináší naplňování toho principu v praxi, je nakonec prospěšné nejen společenství jako celku, ale každému, kdo je jeho součástí.

• autorka: Michaela Dombrovská
• foto: Shutterstock.com