pátek 19. 4. 2024
Stále více lidí se obrací k jógové praxi, aby vyřešilo nějaký fyzický problém. Na radu svého lékaře, fyzioterapeuta nebo na doporučení přátel přicházejí na jógové lekce, aby našli úlevu od bolesti v kříži, problémů s kyčlemi, s krční páteří a mnohými dalšími. Záhy zjišťují, že jim jóga dává ještě něco dalšího, o čem netušili, že jim schází: vnitřní naplnění, poznání smyslu.
Dnešní svět se může jevit příliš složitým. Složitým si ho ale většinou činíme jen my sami. Jóga nám ukazuje, jak krásný je život v jednoduchosti, která je pro nás přirozená. Pokud s ní chcete začít a z nejrůznějších důvodů váháte, váhat přestaňte.
Léto je typické změnou režimu, který nabírá volnějších obrátek, jež často odvádějí pozornost zevnitř ven. Pod dojmem nových vjemů a zážitků je snadné zanedbat sebe sama a zahálet s vlastní praxí, což se dříve či později může projevit hned v několika rovinách.
Staženost do jógy nepatří. Zpevněný neznamená stažený. Když máte stažené břicho, nemůžete do něho dýchat. Stažené břicho vás nepustí do rotace ani do záklonu. Je třeba hledat přirozenost a rovnováhu. Sledovat, jak dech plyne a netlačit jej.
Jóga v domácím prostředí je velkým tématem. Má své zastánce pravidelné domácí praxe, ale i odpůrce, respektive ty, kteří doma jógu cvičit nechtějí z různých důvodů.
V posledních letech zažívá jóga ohromnou vlnu popularity. Spousta lidí s jógou začala jen proto, že „na ní něco musí být, když se jí teď všichni věnují“. Roste počet těch, kteří se jí chtějí zabývati profesně. Co nás vlastně k józe táhne a je její praxe zárukou, že se z nás stane „lepší“ člověk?
Myslím, že pokud se chceme něčemu naučit, je výhodné najít si učitele. A není divu, že s dobrým učitelem jde všechno snáz. Například děti. Pokud bychom je nechali, aby samy vyzkoumaly, jak číst a psát, jistě by se to naučily, ovšem nejspíš až v době, kdy by jejich vrstevníci, vedeni dobrými učiteli, začínali sepisovat své první články, odborné publikace či romány.
Nezasvěcenému se může zdát, že jogíni jsou flegmatici, kteří si s ničím nelámou hlavu, pořád se usmívají a proplouvají životem hladce a bez zádrhelů. V jistém slova smyslu to tak skutečně být může, za takovým životním přístupem ovšem stojí tvrdá práce a vytrvalá pravidelná praxe.
„Fake it till you make it,“ slýchávala jsem během kurzů jógy v Thajsku od našeho Svámího a říkala jsem si: „Jako vážně?“
Stane se, že když člověk potká jógu (nebo jóga člověka), začne zjišťovat, že ledacos by se v životě dalo dělat lépe. Přichází nadšené „přebudovávání ve jménu světlých zítřků“. V následujícím textu se zkusím zamyslet nad tím, jak daleko lze v tomto směru zajít a nakolik je to prospěšné nejen pro nás, ale i pro okolí. Když budu mluvit z vlastní zkušenosti, zmíněnému procesu se nelze vyhnout. Liší se jen strategie – od postupného přejímání nových inspirací až po radikální řez, kdy se adeptovo okolí bojí o jeho psychické zdraví. Měli bychom mít na paměti, že jógová praxe v našich podmínkách by měla být spíše jakýmsi tajným trumfem, jenž životu dodává novou kvalitu, než fetišem, který nám život komplikuje.
